Jedna z mých nejoblíbenějších činností je koupání. Napustím si plnou vanu a ponořím se. Je ticho, vracim se na začátek svého života, je ticho, problémy vyšumí na hladině. Teplá voda mě obejme, nevynechá ani kousíček těla, cítím, že mě někdo má rád.
Tento triptych grafik vznikl, když jsem četl Příběh ďábla od Viléma Flussera. Je to takový pokus o pochopení, o zčitelnění si různých přístupů ke světu.
PLOCHA PAPÍRU JAKO SOUČÁST PROSTORU-OKNO V NĚMŽ MŮŽEME VIDĚT ZČITELNĚNÝ CHAOS-POHLED SE ZTRÁCÍ SKRZE SMYSLY UVYKLÉ MNOHOČETNOSTI ZAJÍMAVÝCH PODNĚTŮ-CO JE ZAJÍMAVÉ MYSLI MNOHDY JE SMYSLŮM NEZAJÍMAVÉ A NAOPAK JAKKOLIV. FREUDOVO POJETÍ OSOBNOSTI JE MLADŠÍM DVOJČETEM BOŽÍHO TROJLÍSTKU. V ANTROPOCENTRICKÉM POJETÍ SVĚTA NÁM JAKO ORIENTAČNÍ BOD SLOUŽÍ SYN - EGO. z POZICE SEBESTŘEDNÉHO JE JEDNODUCHÉ PŘISOUDIT PEKELNÉ(SMYSLNÉ)PROSTORU ID A BOŽSKÉ SVATÉMU DUCHU. jE VELMI NESNADNÉ DOSÁHNOUT SYNTÉZY, VNITŘNÍHO SJEDNOCENÍ V RÁMCI HEKTICKÉ CIVILIZACE. OD TOHO JE TU TROJLÍSTEK, ABY ROZPOLCENÉ DUŠI POSKYTL ÚTĚCHU A OSPRAVEDLNĚNÍ V PEKLE HEDONISMU. POTŘEBUJEME TAKOVÉ BERLY? POJETÍ TROJJEDINNOSTI BOHA JE DŮM OBÝVANÝ ĎÁBLEM.
Dáma
Dáma která má černobílé vidění, buď je to dobré, nebo špatné,
povýšený pohled na svět, domýšlivost, pocit prchlivosti krásy a krása v nedokonalosti...
Mimikry
Mikrosvět, Indiánské léto, vůně trávy a země, kudlanka nábožná....
Žárlivost
Tak jako nádor se v těle rozrůstá, stačí malá jiskra, která zapálí oheň.... viz. přízpěkvy na diskusi .)
JESKYNĚ - tenhle velkej (110x180cm, olej na plátně) mám rozmalovanej už několik let. Jsou to jeskyně (hlavní vchod je zavalenej velkym balvanem). Ten obrázek vedle je zase hodně malej (18x28cm, akvarel na plátně) a je taky docela už starej, ale dal jsem ho sem, protože jsem ho vyfotil teprve včera a aby toho bylo víc. Je to Méďa a Žluk.
Jsem tu, chodím, hledám, nacházím, ztrácím, mám? Už nemám.. Vidím, slepnu, občas se spouštím ke dnu, kde zanechávám šlépěje..je v tom i otisk naděje? Jak naivní.. napodobuji Boha, alternuji jeho schopnosti v nekonečně špatných kopiích, svých rukou.. a přece, k obrazu svému svá díla tvoříme a iluzi se dvoříme.. hledám uspokojení ve hře, ale nejsem si jistý, kdy chci vyhrát a.. jestli vůbec.
Tenhle nepatrný kousek času, jenž jsme si vybrali pro tento život, dokáže absorbovat nekonečné množství zážitků a zkušeností.. smíchu? štěstí? pláče? smutku? radosti? bolesti? jak dlouho trvají a které to jsou, kdo o tom rozhoduje? Může nástroj být tvůrcem, či tvůrce nástrojem? Veškeré odpovědi jsou ukryty v této skromné a jedinečné schránce.. s kterou chodím na trh vlastní odpovědnosti. Je to hned vedle stánku s rybama a levnejma ponožkama, což je docela problém..