home

Růžový román


Yla Uta 5.1.2004.15:19
Jednou rano jsem se probudila a byslo mi hezky. Teplo a vše bylo táák měkké. Koukala jsem se chvíli na strop a hledala obrázky v prasklinách a nerovnostech na vrstvě barvy. Byla tam jako vždy Mikulášská ponožka, dívka s jedním okem, ruka-pahýl i hovínko, vše na svých místech, nic se nezměnilo. Den předtím jsem strop vymalovala na řůžovo a moc se mi tak líbil. Málo kdy jsem se svou prací a rozhodnutím spokojená, ale tenkrát se mi to moc líbilo a vůbec mi to nepřišlo cizí, i když jsem růžovou ve svém okoji nikdy předtím neměla. Vlastně růžovou úplně nesnáším. Tahle byla ale úplně jiná. Byla to moje řůžová. Vyhrabala jsem se z peřin a dala ohřát vodu na čaj. Nachystala jsem dva hrníčky,i když v bytě nikdo už dlouho nebyl, a vytáhla ze skříně dlouhé černé šaty s rolákem.
Píchalka 5.1.2004.22:34
Ale... Vždyť já mám přece hroznej hlad... Šaty počkají. Posnídám. Takové vajíčko uvařené pěkně dozlatova by nemusela být špatná snídaně. Původně jsem jej chtěla uvařit na vařiči ve vodě jako kultivovaný člověk, ale když jsem šla okolo mikrovlnky, zase jsem neodolala a vhodila ho tam. Vzpomínky na vaření vajec v mikrovlnce končící dutým výbuchem a následným pomalým vytékáním slizu ze dvířek trouby a zápach spáleného smradu jsem zatlačila zpátky do hlubin mozku. Zapla jsem mikrovlnku a šla si čistit zuby. Pak najednou KŘAP, a sliz vytékal ze dvířek, všude samá vajíčka, skořápky, žloutek. Piča jedna... Seřvala jsem mikrovlnku... Už nikdy! Nikdy! Nikdy! Přesto vím, že až zase jednou dostanu chuť na měkké vejce, neodolám... Jsou to podivná jarná rána s mikulášskou ponožkou na stropě. Plná studeného vlhka, které mnou prostoupí od hlavy až k patě za několik sekund, co jen vyjdu na terasu a podívám se, jak to dnes venku vypadá. Je mi zima a tohle ráno mám zase jednou všeho dost. Pár přiblblých amíkovských seriálů běžících v bedně jako o závod, prázdný dům, pes někde v dýmu a nějak nevím, kam se vrazit. Pak náhle zazvoní zvonek.
Yla Serůna 7.1.2004.14:39
Nadšeně jsem vyběhla ke dveřím, ale prso mě boucho teměř do obličeje. Sakra!-nemám ty šaty!Hodila jsem je na sebe a koukla se kukátkem kdo to asi je. Málem jsem oslepla, jelikož navštěvník byl zkloněný o jeho pleška odražela prasatko přímo do kukátka...Á Roman, můj expřítel z vysoké, co tady dělá panebože? Jak ví, kde bydlím?MOMÉÉNT...Bylo mi trapno ho pozvat do prostřed vajíčkovvé exploze a tak jsem to rychle utřela a zašpinila si tím celý rukáv a břicho. Už čeká deset minut, nedá se nic dělat, otevřít se musí. "no áhój, co tady děláš?", vyhrkla jsem ,jakože jsem rada, že ho po ránu vidím. "šel jsem okolo a říkal jsem si, že tě navštívím. Dlouho jsme se neviděli.", a blbě se na mě usmíval. Já na něj taky"odkud znáš moji adresu?". "Dala jsi mi ji na tom srazu se školou, tam jak jsme se....na tom záchodě", a přitom se mi díval na mé bílkem zateptané břiho." Neruším tě? Tady ještě někdo je?", díval se na mě vyčítavým pohledem."néné, není", všimla jsem si , že se dívá na dva hrníčky na stole a taky že zpozoroval chuchvalce bílku, které se válely ruzně po koberci a po stěnách a taky že se mu jeden přilepil na botu."No, tak ja radši půjdu, chtěl jsem ti nabídnout práci, ale asi máš práce dost, ten strop tomu odpovídá. Pěkná barva.", a mizel ve dveřích. "No, já teď...ehm... trochu píšu, takže bych nic asi stejně nevzala. Ale díky za návštěvu. Měj se." BUCH. Dveře zaklaply. JEŽIŠ- to je ale debil. Kdyby ještě ke všemu věděl, že jsem celou dobu naostro a s nevyčištěnýma zubama, asi by se zhroutil. Vždycky byl takovej páprda usedlej, šoustat- to jo, to kdekoliv, ale když jsem připálila řízek, tak se se mnou klidně týden nebavil. Debil jededen. Ale ta práce by se mi hodila. Kdybych mu řekla, že jsem už půl roku nezaměstnaná, tak by zase spustil to svoje kázání o neschopnosti a nezodpovednosti a ...Oblíkla jsem si na truc červenou minisukni a kozačky a po týdnu vyšla ven.
Píchalka 8.1.2004.19:15
Tak...Ještě zamknu...Otočila jsem se a kurva. Rychle - rychle zpátky za vrátka. Ten debil na mě čeká za rohem. Hajzl jeden. Sakra. Co asi tak zase chce? Mám z něj trochu obavy. Sice oůl roku nazaměstnaná, ale před ním se ponižovat nebudu. Protože nechci. I kdyby mi nabídl cokoli... No... Něco by mi bodlo, ale od něj?! Jenže musím vylézt. Musím nakoupit, hodit prádlo do čistírny, skočit do bankomatu a taky se jít někam najíst. Celkem nutnost. Ale čím ho vypudím? Já se s ním nechci bavit... Chvilku počkám, třeba vypadne. A tak jsem zapadla do žlutého křesla v předsíni a čekala asi pět a půl minuty. Už by mohl bejt pryč... Pootevřela jsem dveře... Do háje, snad mě neviděl. Furt tam stojí. Magor! Čím ho vypudit? ...Ctělo by to nápad... ČESNEK! To přece nesnáší... Ale jak to udělat??? Už vím. Nacpu si plnou pusu sekanýho česneku a bude mi hej! Ale...česnek přece pálí.. A tak jsem si obalila vnitřek úst igelitovým sáčkem, namlela jsem česnek, nacpala ho do držky a vyšla pokoušet štěstí za roh ulice...
Yla Pila 9.1.2004.21:01
Dělala jsem jako, že nic a seběvědomě vyšla na ulici. Snad si mě nevšimne. Spíš jsem dělala já, že si ho nevšímám. Chytl mě za ruku a táhl do průchodu a u toho funěl, tak jak jsem to znala z předehry. Rozjížděl se. Vzal mi ruku a strčil mi ji mezi svoje nohy. Fůj, stál mu. Při představě, že bych měla zase vidět to jeho malý péro, se mi začlo navalovat. Jenže ten sáček se nějak uvolnil a padal hloub a hloub do krku. Tak sakra, dovnitř nebo ven? ....Blll, prskla jsem mu česnek i zvratky do obličeje a sáček mu přestál na hlavě. "Promiň", řekla jsem a vytáhla mu kapesník z kapsičky od saka, utřela se a odešla. Periférním pohledem jsem ještě viděla jak je znechucenej, slzy na krajíčku. Naskočila jsem do první šaliny dívala se na lidi kolem. Přemýšlela jsem nad tím, jesli někdo ví, že jsem se před chvílí vyzvracela. No, česnek a zvratky, to není moc dobrá kombinace...a pak jsem si všimla toho plakátu, co vyhlašoval konkurz na modelky. To bych mohla zkusit. Píšou do dvacetipěti let, snad nepoznaj, že mi je přes třicet. "slečnóó?", ozvalo se z boku...
Píchalka 24.1.2004.14:33
"Slečno, stojíte mi ve výhledu, uhněte!" zařval mi do ucha nějakej šedesátiletej slizoun. "Tak uhnete?!" zakřičel znova a sjel mě pohledem od hlavy až k patě. "Ne." odpověděla jsem s klidem v hlase a snažila se najít v kapse mobil. Musím si napsat číslo na ty modelky. 7765... "Ženská blbá, uhněte mi!" naštval se důchodce. Nereakce. Proč by taky, když mám na práci něco důležitějšího. Douložila jsem zbytek tel. čísla... "Pane, kam mám uhnout?" Zeptala jsem se víc než zdvořile. "Jděte třeba do prdele. Potřeboval jsem vystoupit minulou zastávku." "Hm... Pardon, ale psala jsem si telefon, promiňte." Zatvářila jsem se vyzývavě, aby chlápek dostal trochu lepší náladu. "Jo, tak telefon! A že s váma cestují i jiní si neuvědomujete?!" "Uvědomuju. Jasně, že jo. Ale až od chvíle, co jsem si všimla vás, pane." Sakra. Balení starochů mi nikdy nešlo. Ale... "Opravdu?" Nadzvedl si brýle a znovu si mě celou prohlédl. Pak opět. Zastavil se očima na minisukýnce. "Jo, fakt. Doopravdy." Hra mě začala bavit.
Yla víla 10.2.2004.16:48
"Tak se mnou podte na kafíčko,"začal zhluboka dýchat a v obličeji mu jemně naskakoval starej známej výraz..."já bych ráda dědouši, ale bohužel musím hledat práci." Nakonec mě překecal, ať nikam nechodím, že mě prý zaměstná sám. Bylo mi blbý ho odmítnout a tak jsem se najednou objevila u něj doma. Smrdělo to tam zatuchlinou a v rohu stály dvoje ponožky. Uvařil turka a posadil mě na pérující křeslo, vedle fotky nějaké důchodkyně. "slečno, dám vám speciální nabídku. Jsem uz starý a nikoho nemám, peněz ale hodně. Když se o mě budete nadosmrti starat, odkážu vám všechen ten majetek". Vyprskla jsem kafe na podlahu."no co se tváříte pět tisíc měsíčně vám jen tak někdo nedá!" Domluvila jsem se s ním na třiceti měsíčně a pět pracovních hodin týdně. Zálohu jsem si vzala předem. V záchvatu smíchu jsem se valila po schodech a na ulici zastavila kolemjedoucí taxík. Řídil ho velkej tlustej číňan a pořád se otáčel...
Píchala 12.2.2004.13:46
Kurva, co furt čumí, idiot.. říkala jsem si sama pro svého ducha uvnitř mých myšlenek. Přece si s ním nebudu povídat. Ještě to tak! Děda mi stačí. Na sedadle vedle mě ležel černý kufřík. Takovej ten, co ho nosí mafiáni ve filmech. Co v něm asi je?
piča se píchla 13.2.2004.13:53
Asi dvacet vteřin jsem ho otevírala pohledem. Číňanovy pichlavý oči se každou chvilku otáčely. "Pane, měl byste koukat dopředu, atˇ nezůstanem ve škarpě," zkusila jsem. "Ano-ano," odpověděl a poslušně se zahleděl skrz přední okno. Sakra, tady je teplo, otevřu okýnko. "Můžu si otevřít okno?" "Ne!" "Je mi tu strašný teplo." "Ne!" "Proč?" Neodpvěděl. Přece tady nechcípnu. Otevřu ho. Kurva, je nějaký zaseklý. Zkusím to druhý. Nahla jsem se doleva a vtom Číňan prudce zabrzdil. "Co děláte?! Řekl jsem, že nebudete nic otvírat! Stejně to nejde!" "Zbláznil jste se? Vždyť jste nás málem zabil! Jste normální? Kvůli blbýmu voknu!" Číňan nehnul ani brvou. "Můžete to auto zase aspoň rozjet?" Nic. "Tak jedeme? Přece vás nebudu platit zbytečně!" Nic. "Dobře, já vylezu a nedám vám ani korunu." "To teda nevylezete. Zapomeňte na to."