Jarní román (2003)


JménoDatumZpráva
Lou Vukas16.4.2003.17:23 Pes aportoval dalsi klacek. Mel náhubek, ale zjistil, ze si může klacek zastrčit mezi dráty a svírat tesáky. Panička se vždycky sehla a házela klacky, jako by sela len. Byla už pomalejší, důchodkyně, ale pes byl čiperný, jakoby to odkoukal od ní. Moh sebrat jakejkoliv klacek, ale sbíral jenom ty, co držela předtím v ruce pani. Pes pobíhal kolem paničky a pár klacků mu přitom vypadlo z náhuby. Zůstaly mu dva pěkný kousky a vypadalo to, že chce pokračovat. Ale pani nic. Belhala se domů a táhla za sebou starou větev.
Lou Vukas17.4.2003.15:58 Mrzky slizoun, chlipny chlap sledoval dvojici clovek-zvire z koruny stromu. Kdyby rostly na lipach liany, slanil by k zemi. Takhle jen hypnotizoval na dálku a nedával o sobě vědět. Začal mávat na pani, i když ho nemohla vidět. Něco jí i říkal, nebo aspoň hejbal hubou, ale jen potichu. Jediný zvuk dělaly klacky, které mu během bohaté mimické gestikulace padaly z pusy. Klacky působily na paničku jako magnet a na psa jakbysmet. Na sousedním stromě seděl bělovousý armádní vysloužilec a sledoval klacky.
Karpich18.4.2003.12:08 Pomalu se blížil večer a všichni věděli, že v noci to zase začne. Obloha byla ještě pořád modromodrozelenkavá, ale už bylo jasné, že brzy zoranžoví jako čerstvá dužnina mandarinky a mraky budou černé a mladí lidé vyrazí v autech do klubů, aby se setkali s těmi co znají, seznámili se s těmi, se kterými se neznají a se všemi společně, aby vypili hodně alkoholu. Z nedaleké pouti nebo z repráků autosalonu sem doléhala a o baráky u umělecké školy se tříštila melodie písně Beautiful World od Coldplay. Bylo jaro 2003. Seděl jsem na balkoně bytu své nové přítelkyně a kouřil tenký doutník do plic. Hudba mi ježila chlupy po celém těle, tiše jsem se díval na ulicipode mnou, kde na stromech seděly nezřetelné postavy a byl jsem v úplném klídku. Lada před chvíli vypadla, byla moc dobrá. To jo, moc dobrá. Tak jsem trochu v limbu. V noci to zase začne, šla se někam zašít, to je jasný, kam zalezu já mi není jasný, zatím. Hodinky ukazujou tři čtvrtě na sedm. V klidu... Šplouchplesk! s horního balkonu se do truhlíku s kytkama vylily rybičky, barevní platýsi a spousta vody. Překvapeně na to civím.
Lou Vukas4.5.2003.16:22 "Varuju tě! Vrať mi ten dalekohled, nebo budeš smutná." "Smutná už jsem. Že si takovej." "Ničemu nerozumíš. Vůbec nechápeš o co tady jde. Já ten dalekohled potřebuju!" "Normální člověk nikoho dalekohledem nesleduje. Buď s tim přestaň, nebo odejdu." "Nikam nechoď! Jenom chvilku počkej. Musim ještě něco zařídit." "Dalekohledem už rozhodně nic nezařídíš." "Ne?!" "Ne." "Jak chceš. Varoval jsem tě..." Pronesl pevně soused z pátého patra a natáhl ruce po akváriu s platýsy. "Ne! Nech je! Ty sou moje!!" Ale soused jí nedbal, došel na balkon a akvárko z něj vylil. Nepříčetná sousedova družka někam odběhla s dalekohledem. Soused si vychutnával svoje dílo a sledoval postavy na stromech. Asi jsem ho vyrušil, protože mě z balkónu nade mnou pozdravil - "Dobrý podvečer". "Dobrý, dobrý, co se stalo s těma rybičkama?" "Jestli chcete, jsou vaše." "No, já nevim, ... co s nima." "Teď na jaře se budou třít, takže by se vám mohli pěkně rozrůst." "Ale já nemám žádný akvárko." "Tak si vemte tady tohle." A nahnul se s akvárkem v rukách přes zábradlí balkónu. "Chytáte?" "Moment," položil jsem zbytek doutníku na okraj truhlíku s kytkama, vodou a platýsi, "dobrý, můžete." V sedm hodin jsem měl akvárko plné vody a zmatených rybek.
Karpich6.5.2003.19:36 Příběh barevného platýse Ferdy.... Každé ráno, co se probudím a oni u toho sedí do rána jsem schopná něco takového skutečně vyčíst, přijde žrádlo, ale zkus to definovat !!! Leknu se a jdu po tom. Nejde to zastrčit do tlamy, žrádlo je dělané na jiné tlamy nebo co, připadám si provinile, kradu jídlo cizím druhům. Ale švihlejch je nás tu víc. Odejít není kam, na schodech by ti ruplo v koleni, Radka se z toho zbláznila a zmizela. V noci jsem utahanej, něco modrýho mi svítí do očí, ať dělám co dělám. No a jede to furt to je jasný, stále se lekám, stále se bojím. Najednou vyhnání z pekla a padám řídkým prostorem, bum do kytek, no na první moment vypadaj na moje žrádlo, ale nedá se to, jsem vyděšenej, plácám sebou, chci uplavat do bezpečné hloubky, leč vše marné. Brzy jsem v tom samém vězení, voda je ale jiná, chlórová, pálí mě žábry, Petra má poškrábanej bok, stejně je to ale ta nejhezčí holka co tu plave, budeme se třít, to je jasnačka, je nabitá jikrama, to bude skvělý. V noci byl klid. nemaj tu televizi, tak ahoj, třeba mě pustí časem někam domů...co já vím.