Fialová mlha


JménoDatumZpráva
El Magdalen17.12.2003.10:35 Koupil sem si voe nové cvičky, bych si připomenul svoje mládí, kdy jsem běhával za Spartu Brno kolečka v parketové tělocvičně. Často jsem vyhrával. Byl jsem zkrátka nejrychlejším běžcem, to se nedá popřít. I teď, kdybych začal trénovat, určitě bych se pěkně rozběhal. Ale já teď už nechci. Mám docela fajnové zaměstnání a v úřadě mě uznávají, tak si nemusím nic dokazovat. Koupil sem si to voe jen tak, z melancholie, že sem měl ty časy rád a že sem byl taky kdysi dobrej kluk. Kolik já měl medajlí! .. no dost. Hlavně zlatý. Věšel sem je do pokojíku na hřebík až jednou vypadl uplně ze zdi, jak byl přetíženej. To byl ten okamžik ve kterém jsem si řekl: Tak dost, teď už hochu musíš nechat místo mladším a začít vést zodpovědný život - najít si zaměstnání a ženu, splodit děti a dát jim dobrou výchovu a být vzorným manželem a otcem a pracovat pro blaho lidu. - A jak jsem si tohle řekl, vyšel jsem do města najít uplatnění.
Janek19.12.2003.12:34 Svoje cvičky, ty který mi přinesly tolik potlesku na polozaplněných stadionech a které sem ukládal na nejčestnější místo v botníku, jsem vzal s sebou. Sotva jsem vyšel z domu, namířil jsem si to k našim popelnicím. Bylo čtvrteční ráno. To si pamatuju ještě dneska, voe , jelikož popelnice byly před vyvezením. I přes moje pevný rozhodnutí mě u srdce zabolelo, když sem svou milovanou obuv rval vší silou mezi odpadky který už tekly na chodník. A pak sem byl volnej. Neuvěřitelně volnej. Ale .....co teď? Až doposud se můj krásný, zdravím prosycený, mladistvý život ubíral tréninkem, od jednoho víkendového závodu k druhýmu. A teď sem stál před domem u popelnice, s pevnym rozhodnutím začít zodpovědnej život a ani sem nevěděl, co tím vlastně sám sobě nalhávám. Všechno to ve mě začalo pracovat a bublat. "Bacha, vole!" Ten výkřik mě probudil z mý filosofický chvilky.
El Magdalen24.12.2003.03:57 Jen co jsem se stačil pootočit abych viděl kdo to na mě tak neslušným výrazem houkl, dostal jsem pecku tupým kovovým předmětem do ramene. "JAí!", závýskl jsem leknutím, které se přelilo v bolest. "Co tu páskuješ s tou kovadlinou, debile?", obořil jsem se na pihatého zrzka středního věku, který do mě vrazil. Byl v montérkách a na rameni měl kus ocelové kolejnice. Od ní se mi v té chvíli už rýsovala solidní modřina pod košilí. Mužík na mě civěl naprosto bez soucitu, nechápaje, že bych snad já, mistr světa amoleta, mohl cítit bolest. Ale cítil jsem - až mi vyhrkly slzy! "Tak co je vole?", vyhrkl jsem dětinsky s už zmiňovanými slzami v očích.
Janek5.1.2004.15:37 "Se hned nevzrušuj, mladej" nasadil, na mně možná až příliš, familiérní tón. Kretén. Co si sakra ty lidi myslej. Člověk chce začít novej, smysluplnej život, a hned dostane kovadlinou. "Nemáš cíčko?" "Cože?" "Jako cigárko, vole, ne?" "Tak já, slušněj člověk, kterej se de projít do města, dostane vo tebe kovadlinou....ty si zešílel, ne? A komu vlastně tykáte?" "Debile...."utrousil a zas se, mírně nakloněnej na pravou stranu díky tíze kovadliny, šoural dál. No, to mi to pěkně začíná. Možná bych se měl ještě vrátit pro ty cvičky, pomyslel sem si. Ale ne. Nenechám si svůj první den novýho krásnýho života zkazit takovymhle zrzkem. Celou příhodu sem hodil za hlavu a vydal se bojovat za lepší budoucnost. Hned sem věděl kam půjdu. Mléčnej bar. Dva dny před tím sem dočetl román od Karla Hertla "Mlíko mýho mládí",a tak mi bylo jasný, kam jít hledat svoji budoucí nastávající. Ještě že to naše městečko má tuhle vymoženost objevující se i v dílech literárních velikánů. Děkoval sem v duchu straně, za jejíž vlády před desítkami let mlíčňák vzniknul, Bohu za to, že ho přes všechny výkyvy na poli politickém i podnikatelském zachoval a Hertlovy za jeho román.
El Magdalen6.1.2004.10:09 Před vchodem do Mléčného baru jsem si narovnal páteř, povyrostl jsem tak o pár centimetrů a zvedl jsem si sebevědomí. Nový život se musí začínat sebevědomě, tak du to toho navostro. A seru na cvičky! Raz, dva, tři - KOP! - vrátka od baru se rozletěly a já stanul na prahu nového života. Ruch utichl a všechno co mělo oči se zaměřilo na moji mužnou, na rypstolích vytrénovanou postavu. "Tak kterer prďola tady čepuje mlíko?!", pronesl jsem tónem kovboje. V tu chvíli mi už modřina od kovadliny připadala jako nepovedené píchnutí komára. Terč mé otázky na sebe nenechal dlouho čekat. Z levého rohu od chlebíčků se vyšourala menší postava stařenky v květované zástěře od oleje. Nedalo se poznat, na čí straně je v tu chvíli publikum. Myslím že měli respekt z nás obou, jejich upatlané sklínky ležely zamraženě na pultících a vyčkávaly. Babička přijala výzvu k dialogu na úrovni: "Co to bude, mladej?" "Jednu vrchovatou sklenici čerstvého mléka, matko. A hejbni sebou."
El Magdalen6.1.2004.10:09 Stará žena přijala výzvu a odšourala se zpět. Teď přijde řada na mě, nesmím vyměknout a ztratit respekt, nebo se budu muset zařadit mezi ostatní zkrachovalé existence co tu bydlí za pultíky a poslouchají nerudné povely od žaček ze zvláštní číšnické školy. Viděl jsem, jak vybírá jakoby náhodou tu nejopatlanější nakřáplou sklenici ze stolku u pípy, vzala ji tak, že do ni strčila prsty od langošů, vyndala z pod desky stolu již otevřenou krabici mléka a počala ji do sklínky vylévat. Zamrazilo mě u žaludku, ale doufám, že na obličeji jsem nic znát nenechal. Mléko z krabice nestačilo, tak ho madam dolila ještě jiným zbytkem z jiné krabice - tak že mléko přeteklo a omylo sklo z venku, přejelo i přes její ruku, ve které sklínku držela a smylo se tak trochu špíny, která na skle ulpěla. Pak už jedním, pečlivě odosobněným pohybem se nápoj šoupnul po plechové desce směrem ke mě.
Janek6.1.2004.12:23 "Tak hele, bejbybabi, zapni si to svoje naslouchadlo, protože já sem chtěl sklenici čerstvého mléka!" Cejtil sem se jako by mě odkojil westernovej pistolník. Byl sem samec. Nadsamec. Já. Moje feromony musely prostoupit tělem každé z těch tří studentek nedalekého gymnázia co si dávali své koktejlky o polední přestávce. "A bejbybabi," udělal sem na tu opatlanou stařenku posunek ať jde blíž. Viditelně se jí nechtělo, ale moje čerstvě nabuzený ego na ni asi zapůsobilo. Udělala směrem ke mně dva šouravý kroky, zas né tak moc velký, aby mě jako moc neposlechla, a utírala si přitom ty svoje mastný a olezlý pazoury do zástěry. Naklonil sem se k ní:" Ať je plnotučný!" Čekal sem co bude a ty tři krásný mladý koktejlky taky."Čus, vole, kovboji, nějákej Pepe..." Trhl sem sebou.
El Magdalen13.1.2004.14:53 Za zády mi stál v lati nějakej šerif v nažehleném obleku, zahalen mlhavým kouřem mexického doutníku. Svým širokým kloboukem mě málem říznul do čela. "Vy jste zdejší šerif?", optal jsem se hned na začátku, aby bylo jasno. "Jo vole, Šerif Pepé, kovboji." "To jsou mi věci. Podle vašeho výraziva bych vás tipnul na kokota ze čtvrtého perónu", odvětil jsem a měl jsem pravdu. Z davu se ozvalo souhlasné mumlání a kývání hlav. Odfouknul jsem mocným fukem kouřový oblak ze šerifovy postavy a najednou tu stál obyčejný mamrd s připosranejma manžestrákama. "Kdes vzal ty kouzelné doutníky? No povídej, chlapečku!" - a z náprsní kapsy toho drzého spratka jsem vytáhnul balzovou truhličku čarovných cigár ´Al Kajdala´, které svého kuřáka halí do oblaku iluze a mohou jej na pár prchavých okamžiků učinit nač si vzpomene. Cigára jsem zabavil a své hrozivé oči zabořil do mělkých důlků spratkových. "Táhni na nádraží a styď se", pronesl jsem tentokrát autoritativním hlasem kněze a propustil rozklepanou trosku, která tu ještě před malou chvílí stála v roli šerifa. Ozval se potlesk, lidé mě vzali! Mile mě překvapila ta umatlaná stará číšnice, neboť si hbitě uvázala čistou zástěru, přinesla mi blyštivou sklenici čerstvého podmáslí a ... USMÁLA SE! V sále spustila hudba a všechno bylo fajn, jenom u jednoho stolečku stály tři opuštěné, nedopité koktejly a malá růžová obálka, v nedalekém gymnásiu právě zvonilo na hodinu.
Janek26.2.2004.23:02 Chvíli jsem váhal. Doma mě čeká, snad ještě teplá, bublanina od maminky a pro dnešek toho snad bylo až dost(obzvlášť ten doutník, o ktrým se mi bude ještě dlouho zdát). Ale co ta obálka? Jsem přeci hrdina. Právě dnes, když né jindy. Kývnul jsem na pozdrav babě šmudlince i ostatním fandům v báru a přes mnou lehce odkopnuté dveře jsem se vydal směrem ke gymnáziu. Chvilku mi zvonilo v levém uchu, ale hned to přešlo. Kolem projelo asi třináct automobilů. Odněkud se do města yatoulala srnka a teď očuchávala telefonní automat. Sluníčko pořád pěkně svítilo. Došel jsem volným krokem až ke gymplu.
El Magdalen21.7.2004.18:14 Štít této již téměř stoleté budovy byl čerstvě omítnut svěží zelenou barvou, čímž škola zřetelně vybočovala z oprýskané a nedbalé atmosféry zdejší čtvrti. Bydlí zde povětšinou slabší sociální vrstva a prodává se zde nejlevnější alkohol ve městě. Žáci gymnázia jsou však ze všech možných, bohatých i chudých rodin a kouří spíše marihuanu. * Vešel jsem dovnitř a vystoupal tichými kroky až ke dveřím ředitelny ve druhém patře. Na chodbě byla slyšet tlumená ozvěna vykládajících pedagogů z několika tříd...
Janek20.10.2004.10:02 -------------- *MARIHUANA - anauhiram --------------