Nadějný román (2003)


JménoDatumZpráva
Jan10.2.2003.13:49 Ležím na mořské pláži a poslouchám walkmana. Začala válka. Kde jsou ty časy, kdy se lidé jen drsně servali a kdy také mohlo vzniknout takové slovo - válka, jako proces zválení jedněch druhými... Dnes se jedná o rozvinutý průmysl, technologii, náboženství... Moje přítelkyně Darya je moc fajn, chytrá, krásná a zábavná dívka. Její otec vede výzkum 38. ústavu válečné technologie, myslím, že se zabývají termovizí, tabletami proti radioaktivnímu spadu a podobně. V soukromí docela fajn člověk, sportovec, který ale na první pohled důsledně nemyslí na svou práci. Až se zdá že nemůže myslet na nic jiného než jak na ni nemyslet. S Daryou jsme se potkali na vysoké škole, studovala psychologii, já sociologii. Líbila se mi v kantýně, tak jsem si s ní sedl, pozval ji večer na skleničku a za měsíc jsme spolu už bydleli. Člověk ani neví jak si rychle naběhne...hm, nebýt té války a těch neustálých protestů ( NECHCEME MRTVÉ DĚTI V IRÁKU, NE KREV ZA ROPU...), ani by mi to nepřišlo, že její otec dělá něco tak špatného, dokonce tak moc, že celé dny nemyslím na nic jiného. Je to vážně hrozné narodit se ve státě, který je okupován. Hrůza. Podepsal jsem několik petic proti válce ale neulevilo se mi. Jak by mohlo. Dohrála mi kazeta. Už je mi dost vedro, půjdu se osvěžit ve vlnách čistého moře. No, čistého, ten tanker co tu před rokem havaroval by snad už neměl mít vliv na kvalitu mé koupele, nicméně ryb a ptáků je tu prý stále méně. Za tři dny jedeme domů. Docela se těším do práce.
Lukas13.2.2003.19:20 Zase se mi to posralo. Teď co je Honza pryč tu nefunguje fakt nic. V téhle práci je to jedna velká fraška. Nad hlavou se mi komíhá tušení naprosté razignace a latentní revoluce někde v koutě zkomírá. Mluví se o válce, no jasně. Lidi nejsou schopný se spolu normálně bavit. Když jdou dva na kafe, je to buď symbióza monologického utěšování nebo ticho na obou stranách. Je trochu směšné, když jdete nakupovat do supermarketu a přitom už zítra by se mohlo rabovat. Nechápu, co sledujou prodlužováním takového stavu. Je to možná horší, než kdyby se něco opravdu stalo. V tuhle dobu si člověk nemůže vybrat, kde by se mu mohlo líbit. Totální rozmazlenost. A v tyhle dny navíc se člověk nemůže jen tak v klidu natáhnout, aby nepomyslel, že co chvíli se může ozvat signál a vy běžíte dolů a lidi se mačkaji u výtahů a panika (jak věrně to fantazie vykresluje, i když se ještě nic nestalo). Vidím se dole ve sklepě a cítím předem ten strach. Myslím na to možná zbytečně, ale třeba se tím strachem natrénuju, abych se, až fakt o něco půjde, úplně v klidu sebral a odešel a nechal klidně za sebou ostatní panikařit a hulákat. Našel bych si někde svůj kout a čekal, co bude. Honza si to zařídil dobře - odjel si na pár dní k moři s tou svojí ženskou. Její táta prý pracuje v 38. ústavu válečné technologie. To už by na mě bylo moc. S Honzou se dá normálně mluvit a hlavně se tady dá něco dělat. Informace z překladatelny chodí zmatečně, trávím tu večery. Honzin se zatím válí v teple u moře. Proč ne. Ale tady je furt nějak šero.
Jan17.2.2003.14:59 Dnes v noci se mi zdálo o bombardování. Snad nejhorší sen v mém životě ! Naprostý strach, bezmoc a totální pocit ohrožení. Nedovedu si představit, jak musí být iráckým mámám, když nad ně přiletí letadla a shora se začne ozývat typické hvízdání pádu smrtící výbušniny. Strašné. Probudil jsem se děsem, zpocený a roztřesený. Musel jsem se k Darye přitulit, ona si myslela, že ji jdu jako obvykle spící šoustat, tak mě naoko odstrkovala na půl se oddávala... Ale já jsem se chtěl jenom přitulit. No už jen dva dny a vracím se do práce. Ráno jsem posnídal corn flakesy a šli jsme k moři. Bylo nezvykle klidné. Černoch na pláži nabízel gandžu, koupili jsme si velikou palici skunku za dvacet dolarů a hned si nadělili. Voda dostala zelenější barvu a svým tichounkým šumem mi šeptala : ZA ROHEM, ZA ROHEM UMÍRAJÍ LIDÉ, ALE TADY JSI V BEZPEČÍ, NEBOJ SE, ŠŠŠ ŠŠŠ ŠŠŠŠ... Bylo to hodně silné a zvláštní. Za chvíli byl oběd, perfektní tabule v našem hotelu. Po obědě jsme se s Daryou milovali a pak jsem spal do půl páté. Dal jsem si pivo z ledničky. Ona seděla na balkóně v plavkách a se slunečními brýlemi, četla nějaký módní časopis pro 1st class. Připložil jsem se ke dveřím balkónu "Tak kam večer vyrazíme ?" zeptal jsem se a napil se z orosené láhve. "Slyšela jsem o báječné pizzerii s večerním programem v jižní zátoce." "Ok." Tak jsme šli a dobře jsme se bavili. Svět je krutý.
Lukas20.2.2003.13:24 "A svět je taky ubohý pro ty, kteří ho za ubohý považují" prohlásil dneska někdo v práci. Když se člověk probíral tím marastem, nepřišla mu taková poznámka k věci. Konečně se trochu rozjasnilo. Po těch několika dnech chladu a mžení to byla aspoň částečná útěcha. O to krkolomněji zas ale visela tíživost ve vzduchu - projasněném a nastraženém zároveň. V práci byl zmatek. Honza se za dva dny vrátí do totálního chaosu. Ten je ale jen konstrukcí. Předevčírem v baru jsem potkal doktora. Svěřil jsem se mu (po třech panácích ginu) se svými úvahami o válce. Řekl, že je to běžná reakce, že to má dnes každý druhý a jemu do ordinace chodí lidi fňukat a kňučet se starostma, pro který je válka jenom zástěrkou. Bojí se o sebe jako se bojí malé děcko, že mu kamarádi ukradnou vojáčka, se kterým dobývá svět výhradně ono samo. Jo, takže je to normální stav. "Nic se nemá přehánět, při Vaší práci je to těžké, ale zkuste na to nemyslet. Povznést se nad to, i když situace není růžová..." Nechtěl jsem na to myslet. Myslel jsem třeba na Noemi. Neviděl jsem jí už dlouho. Odešla jako překladatelka někam do 25. sektoru. Ale už by z toho asi stejně nic nebylo. Pak jsem si vzpoměl na tu novou "pomocnou sílu", jak říkal Verdek, což mi přišlo obzvlášť ubohé, když mluví o tak pěkné ženské, ale Verdek byl na půl magor. Tahle v obličeji drobná žena chodila párkrát za den přes pořadatelnu a vyzvedávala faxy a diskety. Moc nemluvila,snad byla cizinka. Dnes by měli mít k sobě lidi zákonitě blíž. Takovej Honza s Darjou, to byl páreček k pohledání.
Jan26.2.2003.13:50 V noci mě probudil vítr. Šeptal stejně jako ve dne moře, ale slova byla jiná. "NETŘES SE, STEJNĚ TĚ VIDÍM !" V tu chvíli jsem si uvědomil, že náš pokoj, hotel i moře, vše je přesně takové jako v Salingerově povídce Banánové rybičky, ve které se na Floridě rekreuje nejstarší ze sedmi sourozenců Glassových Seymour se svou ženou. Vzpomněl jsem si, jak ta povídka končí a polil mě pot. "NETŘES SE A POJĎ VEN !" řekl někdo slovy větru. Začal jsem se bát. Vzal jsem si ale župan a přes zuřivě se klepající kolena jsem vyšel na balkon. Vítr zase normálně hučel a bylo to docela příjemné, když jsem se ale otočil, strašně jsem se lekl. Darya s výrazem hnusu stála nahá ve dveřích a vůbec se mi nelíbila. Probudil jsem se. Doufám, že doopravdy, napadlo mě. Pak jsem si usmyslel, že zajdu dolů do hotelového baru na panáka. Tiše jsem vstal, oblekl se a scházel dolů po schodech. V baru seděl vedle barmana jeden starší muž, na někoho čekal. Posadil jsem se na vysokou stoličku a dal si whiskey. Po chvíli přišla zvenku krásná mladá dívka a sedla si vedle mě. Voněla švestkama a já na ni dostal chuť. Zapátral jsem ve svých zkušenostech a rychle ji odhadoval. "Smím Vás pozvat ?" Podívala se na mě a přikývla s nepatrným úsměvem. Pili jsme a povídali asi dvě hodiny, když jsme se dohodli, že se přesuneme k ní na pokoj. Ten byl přesně nad pokojem naším. Snažil jsem se (marně) přinutit se k tiššímu výkonu, Melanie byla nádherná.... Když jsem se vrátil na pokoj, Darya tam nebyla. Byl jsem ale natolik opilý a zmožený, že jsem se tím moc netrápil a hned usnul.
Lukas27.2.2003.18:10 Noc před odevzdáváním výsledků generálnímu štábu se i mě zdál divný sen. Říkám "i mě", protože když se Honza vrátil od moře, shodli jsme se, že ta noc byla divná pro nás oba. A když mi vyprávěl Honza svůj sen, tak mě úplně skoro šokovala jena věta a celé se to uzavřelo do divného kruhu. Můj sen byl o neznámém muži, možná jen povědomém. Neustále vytvářel vlastní vize a horečnatě jim propadal. Nebylo poznat, kde je v jeho případě realita a kde blouznivost. Stával se stále více šíleným a nebylo možné proniknout do jeho vidin. Tvarovaly se jak bubliny, jak lávové vyvřeliny, které se protrhnou z obrazu, který máte před očima. A byla tam žena, ktero on zřejmě miloval, ale nebylo možné mluvit o jakékoli možnosti souznění. Žena se snažila promlouvat k zbytku zdravého rozumu, který snad muži zbyl. Ale nebylo nikdy jasné, kdy je možné mluvit k tomu muži a kdy vaše řeč splyne s jeho vizemi. Zoufalá situace. Aby se žena zachránila, byla s jiným mužem. Zbytek mužova rozumu tak ovládla žárlivost a byl ztracen. Probudil jsem se dost zmatený. Trvalo mi, než jsem se z toho probral ještě cestou do práce. A sotva jsem přišel do práce, odevzdaly se analýzy a nebylo co dělat. Zašil jsem se tedy v podkrovní kanceláři a na té nejlepší mašině se připojil satelitní systém. Vím, že se to nemá. Našel jsem infrakameru, kterou jsem dokázal naštelovat až na 5 metrů. Prostě jsem chtěl vědět, co dělá Honza. A já ho viděl z nadhledu, jak leží sám zmožený v posteli. Bylo to divné. On nevěděl, že ho vidím. Zarazil se když jsem mu tohle vyprávěl.
Jan28.2.2003.19:24 Ležím v posteli a pomalu se probírám. Hned registruju, že je tu se mnou pěkná kocovina, hlava jak ve fáči, tělo zesláblé, trochu šoufl od žaludku. Vzápětí jsem si vybavil dění včerejší noci. No paráda, kde je Darya ? Vstal jsem, že se osprchuju. Doploužil jsem se s bolavou hlavou do hotelové koupelničky. Podíval jsem se ke sprchovému koutu zakrytému průsvitnou zástěrou. Něco tam leží... Projelo to mnou jako blesk. Jen si to představte, Vaše milá se kvůli Vám odpraví....je mrtvá !!! Vyděsil jsem se a srdce se mi rozbušilo. Vzhledem k tomu, že mi nebylo zrovna nejlépe, bylo moje prožívání hodně kuriózní. Běžel jsem k telefonu, musím zavolat policii, ach bože, pořádně se mi zamotala hlava, svět jakoby zaplul do mléčné bílé, to nezvládnu... Asi jsem sebou praštil, nevím, ale když jsem otevřel oči, stála nade mnou vystrašená Darya a hladila mě po spánku ! Bylo mi tak zvláštně...pak najely zvuky, hlasy. "Už je v pořádku ?!" "Jo, přišel k sobě." Pootočil jsem hlavu. Na gauči seděla Melanie a kouřila cigaretu. Ano, švestková vůně... Zavřel jsem oči. Tak ona není mrtvá, ok, to je fajn, teď ale zabije mně... Pomalu jsem se zvedl a Darya mi podala sklenici vody. "Ahoj, já jsem Melanie." řekla Mel a podala mi přes stoleček ruku. "Jan, těší mě." "Potkaly jsme se u moře, představ si, že Melanie je tu úplně sama." "Vážně ?" podivil jsem se a sedl si do křesla. "Miláčku Ty sis včera asi užil, když Tě to tak rozhodilo. Jak se cítíš ?" "Dal bych si špeka." Zasmály se.
Lukas5.3.2003.13:40 Rozložil jsem se na křesle na balkóně svého bytu a pozoroval jsem to hemžení dole. Město bylo organizovanou spletí, ze které byla vyloučena náhoda. To moře betonu mi připomělo, že Jan se ještě od moře nevrátil. Nemusí se vrátit vůbec. Jsou dnes dvě možnosti, co se může stát, když uvedete vchod svou drobnou anarchii - buď se ve všeobecném zmatku, napětí a psychotických erupcí ztratí. nebo je pronásledována až do posledního dechu. "Zdrhnul bych" řekl jsem si a zvažoval, jaký dopad by to v mé situaci mělo. Pohybuju se v pravidelném pohybu z kanceláře domů a do jednoho, dvou barů, kde vysedávám, abych zabil nudu. V práci, kde se pohybuju ve zmatečné skupině hlasatelek, informátorů a nejmodernějších beden, se odehrávají neuvěřitelné věci, informace ceny života, destrukce soukromí, machinace, předválečné dezinformace, navzájem se matoucí prohlášení. Začalo se mi to hnusit. V téhle pravidelné síti ulic se pohybuju v pravidelném čtyřůhelníku. Je neuvěřitelné, jak je možné žít takový život. Seděl jsem a pil levný třtinový rum, z kterého mě tak i tak bude bolet hlava. Osnoval jsem plán útěku, kterému jsem sám nevěřil. Uspořádal jsem si seznam věcí, co bych si vzal, abych nakonec došel k tomu, že z těch krámů toho potřebuju naprosté minimum. Osnoval jsem, kam bych jel a jak. A s kým. Seznámil jsem se nedávno s tou mladou ženou, co nosila faxy do kanceláře. Zapoměl jsem, jak se jmenuje, ale líbila se mi. Naplánoval jsem seznámení, útěk, jiný život na jiném místě... A pak po tom hnusném třtinovém rumu usnul na balkóně...
Jan6.3.2003.11:16 (U moře v mém hotelovém bytě...) Bylo jisté, že mohu záhy zahučet do strašného průseru, např. rozchodu s Daryou včetně všech předpokládatelných scén atp., ale napětí té situace mě donutilo se do toho tak jako tak pustit. Ať už sakra vím na čem jsem. "Včera...v noci...když jsem se vrátil, kde jsi byla ?" Nemohla přece přeslechnout... "Šla jsem k moři, bylo moc krásně, hledala jsem Tě. Byl jsi tam taky ? Kde jsi vlastně byl Ty ?" řekla darya a podívala se na mě. "No...já byl dole v baru." (jen nelhat.) "Jé, lidi, představte si, včera v noci jsem shora slyšela jak si to tady někdo brutálně rozdával, ale fakt hustě. To se nedalo přeslechnout." smála se. "No to jde." zkoprněl jsem. "Škoda že byl ten Tvůj v baru, mohli jste..taky..." přisadila Mel. Uvědomil jsem si, že se Darya nesmí dozvědět, kde má melanie pokoj... "Mel, Tys nic neslyšela, kde máš vlastně pokoj ?" zeptal jsem se. "Já v noci tvrdě spím, ne neslyšela jsem nic." "Hm, budeš snídat, miláčku ?" "Určitě, Daruško, děkuju." A Darya vstala že mi připraví snídaní. Melanie dokořila a podívla se na mně. Nemohl jsem se ovládnout, tak jsem raději odvrátil pohled. Na telefon... Včera, ta mrtvola, co jen to bylo... Zvedl jsem se a šel do koupelny. Bylo to tam pořád. Pomalu jsem odhrnul závěs... A nic. Jenom optický klam. "Aha." oddechl jsem si. Vybavil jsem si zase telefon. Měl bych zavolat do práce, za chvíli tam jedu. No brnknu Lucasovi. Vytočil jsem jeho číslo a za delší chvíli se ozval jeho přiškrcený hlas : "Haló, Heinz, prosím." "Nazdar Lucas, volám Ti z teplých krajin, tak jak to jde, chlape ?"
Lukas12.3.2003.11:33 "Honzo!" Nebyl jsem skoro schopný slova: "Ty hele, přijedeš, nebo co? Co tam děláš? Hele... hele, tady je to už fakt... nevim, co mám dělat..." Ze sluchátka se ozval jen Honzův hurónský smích: "Co blbneš? V klidu, práci máme blbou, ale dá se to..." Ty vole, tobě se to mluví, v klidu, od moře, slunce, ženský... "Ty vole ženský, vo tom nemluv, kdybys věděl..." "Hele, to teď nech, ale..." "Co myslíš, já taj mám hotový peklo, to ani netušíš co se taj děje. Darya..." "Dobře, dobře, ale zeptám se tě - ty se chceš zítra vrátit?" " No jasně, vole, kvůli tomu volám ne? Co je pořád, ani mě nenecháš domluvit..." "Honzo, musíme něco udělat!!!" "A co jako? To prostě vydržíš, ne, nechápu, z čeho plašíš a já zejtra přijedu, pudem na pivko a pokecáme." "Honzo prober se, tady se nedá existovet, celá tahle struktura se rozpadá, jediný, co můžem provýst je zdrhnout, ale já nevim furt jak, jak, furt mi to teď leží v hlavě..." "Hele, teď tomu nerozumim, povíme si to zejtra v klidu, ne?" "Já vim že to zní divně, ale něco se chystá, a my u toho přece nemusíme bejt..." "Ty hele, Lukine, teď to nevyřešíme,musim končit. Zítra. Tak čao, Lukas..." Zavěsil. Samozřejmě jsem věděl, že celý rozhovor byl nesmysl, nechápal jsem moc, co jsem říkal. Jen mi bylo jasný, že bych neměl zůstat na tomhle místě...
Lukas1.4.2003.17:37 --------------------------------------------------------------------------------
Jan8.4.2003.20:12 Jasně, klasický Lukasovy projevy přepracovanosti. Touha nebýt tam, kde zrovna je, hnus, deprese, pocit, že se blíží významný zlom, nutná změna situace, která se kvůli stereotypu a předvídatelnosti stává nežitelnou. Někdy mám dojem, jakoby měl nějakou středně vážnou nemocí, jak se zdá, že trpí. Ale on je absolutně, absolutně zdravý. Tuhý minnesotský vousáč, chlap ne nijak obrovitý, zato tvrdý a houževnatý, břitva dřevorubec. Mám ho moc rád, je to můj nejlepší přítel a tak s ním pokaždé, když to na něj přijde, hluboce soucítím a snažím se ho povzbudit. Ale každému není dáno prožívat tento krátký výlet radostně a lehce. Tlak povinností drtí mnoho z nás a pro některé život není ničím jiným než plněním těchto povinností...
Jan8.4.2003.20:12 "Komu jsi volal ?" zeptala se Darya a podala mi talíř se sýrovými toasty a rajčaty. "Lukasovi, už to na něj zase přišlo." "Chudáček. Asi by si měl najít ženskou." I když jak tak o tom přemýšlím, zdají se mi tentokrát Lukasovy potíže pochopitelnější než kdy jindy. Do práce se opravdu netěším. Ale Daryu miluju a nechci se od ní příliš vzdalovat. Vlastně mě ten úlet s Melanií dost mrzí. "No nic, už půjdu." ozvala se Mel a než jsem se nadál, zmizela. "Co může dělat samotná holka tady...?" podivovala se Darya. "Třeba hledá fešáka." "Říkala, že má muže v New Yorku. Nějakýho staršího malíře." "Malíře ?" "Hm, myslím. Nebo cellistu ? Každopádně někoho má a staršího." "Tak hledá někoho mladšího." "Hm. Líbila se Ti ?" "Ale jo, vypadá přece dobře." "Hm." "Tak zítra letíme, co ?" Dal jsem jí pusu.
Lukas9.4.2003.15:35 Po telefonu s Honzou jsem už nebyl schopný normálně myslet. Koukl jsem se ven z okna, na hodiny, na stůl - nic. Podíval jsem se do malého zrcátka, které leželo mezi knížkama, to, které z jedné strany přibližuje - nic. Venku bylo vedro a v práci jsem zůstal v sále pro přijímání návštěv. Byl to velký sál, který byl v rohu budovy a velká skla všude kolem vytvářela dojem, že se člověk vznáší. Nebylo na co myslet. Jen jsem se držěl té myšlenky na "útěk", ale byla to najednou stará myšlenka a nešlo s ní hnout. Všechno bylo pomalé. Chtěl jsem jen, aby nikdo nezjistil, že nejsem ve svém kanclu, aby sem nikdo nevstoupil. Ticho. Kousek odtud se vyhodnocovaly vcelku zvěrstva, o kterých jsem nechtěl vědět. Každý má svoje válečné informace. Snažil jsem se vidět jinak, z jiného úhlu, třeba z pohledu Honzy, kohokoli. Jakoby trochu "nad" sebou. Viděl jsem svůj prázdný pokoj doma. Všechno bylo líné a jakoby se rozplývalo. Ůtěk, jak jsem ho zamýšlel, se jevil absurdní. Spíše jsem si představoval další dny dál, v tomhle obrovském vystrašeném městě, s touhle prací a těmi večery. Pomalu to ustoupí a zmizí. Honza přijede, občas někam zajdeme, dostanu plat, koupim si alkohol a nějaký drogy na doma abych zabil čas. Žánrový výjev. Ten den jsem se důkladně zašil v tom přijímacím sále aniž by to kdokoli zmerčil. Na pátou jsem se vytratil. Sedl jsem si do jednoho baru v kterém skoro nikdo nebyl, dal si kafe a snažil se zachytit aspoň nějakou myšlenku. Nic. Otevřely se dveře baru a vešla nějaká žena. Poznal jsem jí - byla to ta nová překladatelka.
Lukas11.4.2003.12:51 -------------------------------------------------------------- Honza od moře se stále nějak neozývá. Ty proluky byly velké...
Lukas11.4.2003.15:29 /------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------signál-------------------------------------------------------------------------------------------------------/
Lukas11.4.2003.15:30 /--------------------------------------------------------------------------------------------------------------signál stále nic, čekejte prosím---------------------------------------------------------------------------------------------/
Lukas11.4.2003.15:32 /-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------běžte třebe na pivko, času je dost -------------------------------------------------------------------------------------/
Jan14.4.2003.15:15 Do pěti jsme leželi na pláži, bylo ideální počasí. Dostali jsme hlad, tak jsem šli na špagety do blízké restaurace. Číšník měl vyhrnuté rukávy bílé košile, u krku rozepnuté, zlatý řetízek měl notně spocený, to asi z toho, jak nezvykle rychle chodil. Špagety byly geniální, Darye se zdála omáčka moc olejnatá. U vedlejšího stolu večeřela nějaká polská rodina, asi osmatřicetiletá žena měla brýle a ošklivou bradu, ale zato perfektní veliké poprsí, muž měl pleš ale byl asi o něco mladší. Šestiletý chlapeček a jeho mladší sestřička pobíhali okolo stolu a mladík ve žlutém tričku na ně dělal pošklebky, čemuž se děti smály a střídavé běhaly k němu a zase zpátky. Darya se na něj stále dívala a já zpozoroval, že on o ní ví, i když se na nás ani jednou nepodíval. Napadlo mě, že jsem ho už někdy viděl. Snad se mihnul tu noc, co jsem strávil v baru a poznal tam Mel, dole v hotelu. Pomyslel jsem si, že i ona mi mohla být nevěrná. Díval jsem se na toho mladíka ve žlutém tričku a jeho hra s dětmi mě pěkně srala. Poláci zaplatili, sebrali se a odešli, paní měla nejen kozy bezva, ale i zezadu mě velmi lákala. No, zítra letíme domů, nemůžu se vlastně dočkat...
Jan14.4.2003.15:15 Mladík ve žlutém tričku se zvedl a zamířil k nám. "Dobrý podvečer, mohu si přisednout ?" "Ano, prosím." řekla Darya a dívala se pořád na něj. Mohlo mu být tak 22, vysoký, silný, svalnatý a pohledný, s neoholenou tváří. Poručil si pivo a začal se nás vyptávat odkud jsme a podobně. Chtěl se bavit hlavně se mnou, ale já kouřil a díval se do dálky, vůbec mě nezajímal. Po hodině odešel, hezky se rozloučil a vypadl. "Co je Ti ?" zeptala se. "Hm, nic, jen mě nějak sral..." "Proč ? Byl v pohodě.Prostě si přised´ a chtěl se bavit." "Hm."
Lukas15.4.2003.15:18 Po telefonu s Honzou jsem se ještě pokoušel připojit na internet a mrknout se na tu družici, kdyby na to někdo přišel, tak bez diskuze letim z práce. K družici nebyl žádný signál, nic. Pak jsem chtěl Honzovi zavolat, ale zas nic.-------signal------ to se objevovalo na displeji té mašiny, která zvládala všechno. Marný pokus zlehčit telekomunikační trapas byl pak nápis ------běžte na pivo, času je dost------. To už jsem se nasral a mašinu vypnul, abych se na celý den zavřel v přijímacím sále a nemyslel na nic. Tohle ne-myšlení mi vydrželo až doteď, kdy jsem se sice už moh z baru zvednout, ale příchod té milé překladatelky mě zarazil. Nevím přesně, jak se jmenovala - Emi, Ive či tak nějak, příjmení měla podivné. Vešla do baru a rozhlédla se. Prostě jsem jen tak pohnul bezděky rukou, jako že jsem tu, ikdyž jsem za nic neměl náledu se s někým bavit. Tedy - bavit se normálně. Nic mě nenapadalo a jestli, tak jen to byly nejasné pitominy. Kurva, měl jsem se na to vysrat, nevšimla by si mě, zdejchl bych se, doma bych se připil a zkouřil a civěl bych z balkónu a litoval bych se, jo, paráda. Takhle - konverzovat. Přisedla si a řekla svým zvláštním akcentem:"Dobry den, pan Lukas, nebudu vas ružit?" "Ne, ale promiňte, nemám dnes moc náladu, tak asi toho ze mě moc nevypadne." No, tos tomu dal korunu. Jen se usmála. Pak mě napadlo, že pár panáků by to třeba spravilo, tak jsem po chvilce dodal: "Nedáte si něco k pití? Co ráda pijete?" Než stačila něco říct, zavolal jsem barmanku: "Dvakrát gin, prosím". Nebude-li ho pít,dám si je sám.
Jan18.4.2003.12:29 Naše debata o mladíkovi ve žlutém triku vyústila v hádku, celkem ostrou, řekl jsem jí, že je blbá píča. To jsem trochu přehnal, ale fakt mě rozčílila, když začala zobecňovat a furt mi cpala, že ani tak nežárlím, jako nechci, aby se bavila s někým, kdo za něco stojí. No a on za to nestál, a i kdyby jo, mě přišlo, že je to spíš prudič a otrapa. Teď sedím v baru dole v našem hotelu. Doprdle, přichází Mel...ale...s tim klukem ve žlutém. To je pecka. Piju pivo a dívám se jinam. Sedají si na druhý konec baru, nevím, jestli mě vidí. Bude to trapas. Co když mu něco vyžvaní...že já po ní vyjel, jsem debil. Co asi dělaá Lukas, napadá mi, ten má díky své plachosti od takovýhle situací pokoj. Brnknu mu na mobil, jak se má, hošan. Vytáčím jeho číslo na barovém telefonu černé barvy...
Lukas18.4.2003.17:27 Ives, jmenovala se Ives, což bylo podivné, protože jsem myslel, že je to jen mužské jméno. Když jsme si ťukli a já se snažil zatvářit nějak konkrétně ve smyslu "Těší mě", tak mi zazvonil telefon. "Hello Lukas, Jak se vede?" "Ahoj Honzo, no..." Nečekal jsem to, podíval se omluvně na Ives, ale ona se jen usmála a pokynula, že si mezitím odskočí na toaletu. Gin mi na lačno stoup trochu do hlavy a mohl jsem normálně mluvit. "...sedim v jedný kavárně blízko práce s jednou pěknou ženskou..." "No né, hele, gratuluju!" "No... ale víš co, znáš mě" "Na to se vyser... Zejtra jedu, tady je to už fakt pruda" Potížě s Daryjou" "No, dejme tomu, dá se říct, ale víc zejtra..." Bylo trochu divné, že to nevyklopí hned, ale netušil jsem, že se po Honzovi občas podívá společnice kluka ve žlutém triku "Co je, kde vlastně seš" "No v hotelu... hele, co ta tvoje utopie s odjezdem, jaks to myslel, už je to dobrý, nebo co?" "Ty vole nevim nic, nedokážu v hlavě udržet jednu souvislou věc. Dneska jsem se třeba posadil sem a s naprostou nechutí mluvit se octl s tou novou překladatelkou u jednoho stolu. Dohromady mi můj pohyb mezi bytem, prací a bytem přijde větší utopie,než odjezd" "Odjezd kam a proč? Ty vole, jak tě tak poslouchám, tak i muži mají své dny, chachachá. Tak hlavně se zkus pobavit s tou ženskou, nic na tom neni...""Pobavit...jak to myslíš" Ives se vracela z toalety. Tak to hovor radši končím:"Hele v kolik a kde zítra...""Večer, nevim přesně, ale myslim už tak v devět sedíme na pivku, brnknu, jo?"Jasně,zdar""Vole, ty na to máš - čao."
Jan22.4.2003.12:36 Típnul jsem to a objednal si panáka. Darya bude v pohodě, znám ji, občas se takhle chytnem, ale pořád se máme rádi, takže si z toho nic nedělám. Pil jsem takhle dost dlouho a přemítal, co budu dělat v práci, vzpomínal jak se jednou Lukas polil kafem a za čtvrt hodiny zase a jak jsme se mu všichni smáli, usmíval jsem se, přemítal a klopil do sebe jednoho drahýho kouska za druhým. Asi k půlnoci ten chlapík ve žlutém tričku vstal a šel přímo ke mně. "Nechceš si promluvit, šéfe ?" Hned mně nasral, jak se opile díval, snažil se nepřivírat oči, ale moc mu to nešlo a tím oslovením. Nereagoval jsem a díval jsem se na barmana a na Melanii, která byla nějak poplašená. Sáhl mi na rameno "Hej, mluvím s Tebou šéfe, chci si s Tebou promluvit." Odrazil jsem mu ruku pryč. "Ty zmrde, co si o sobě myslíš, že se se mnou nechceš bavit ?!" rozkřikl se. Barman mu řekl ať je zticha. "Nepleť se do toho. Ty lorde, kurevníku zasranej." Dal mi zezadu pohlavek. Byl jsem slušně pod parou a tohle bylo dost, nažhavilo mi to mozek, zaskřípnul jsem zubama a vší silou se trefil pěstí do jeho nosu. Celkem se zapotácel a vykřikl, z nosu okamžitě vyrazila krev. Melanie se rozběhla k nám. Měl jsem dojem, že se děje něco nepatřičného, ale zuřivost byla silnější. Ani jsem nevnímal jeho úder na obočí a bušil do něj dál. Zoufale se kryl. Roztrhli nás. Plival jsem na něj. Oko mě pálilo, šel jsem si ho umýt, krev se spouštěla potůčkem do oka, natrhl mi obočí. Motal jsem se jako blázen a šel spát. Darya tam spala. Všechno bude ok...vychladl jsem a za chvíli chrněl.
Lukas24.4.2003.15:23 Snažil jsem se konverzovat s Ives, docela mi to i šlo, Honzinův telefon mě nějak povzbudil, připadal jsem si zas normálně. Navíc vlivem pití jsem se brzo dostal do výřečnosti. Ives byly cizinka, narodila se ve Norsku, což mě překvapilo, protože nevypadala moc jako severský typ. Měla světle hnědé vlasy, v obličeji drobnější, výrazné oči, byla mi sympatická. Tím jsem se asi i dostal do pasti, tak jsem asi i víc přehrával. "Když mi bylo šestnáct, odjeli jsme s našima z Norska..." Proto ten akcent. Vyprávěla o Norsku a já se zasníval, co to může být za zemi, jaké je tam moře a tak. Když jsem na začátku řek, že nemám chuť se bavit, tak si asi všimla té změny nálady. Nejdřív jsme si vykali, ale bylo to divný, tak jsme si podali ruce a představili se. Byl jsem v nutkání jí políbit, ale pak jsem si tu situaci představil, jak se nakláním přes stůl a zdálo se mi to skoro nepříjemné. Od té chvíle jsem zase v hovoru umlkal a nevěděl, na co mám myslet. Zas se vkradla rozladěnost. Ty jo, takový výkyvy, to přeci už neni normální "Soustřeď se, soustřeď se, nemysli na nic a jen mluv o čemkoli, co neni úpně nejapný, jen mluv..." Ives vyprávěla o přijímačkách na školu, kterou po roce skončila, když s rodiči odjela z Norska, ale já už chytal každé druhé slovo a hroužil se zas do své pitomé nálady. Nedokázal jsem to ovládnout. Připoměl jsem si Honzův telefon a najednou mi nepřišel povzbudivý, ale naprosto utopický. "Co podle tebe neni utopie?" říkal jsem si. Ives se od- mlčela. Omluvil jsem se a šel na toaletu. Civěl jsem na sebe dlouho do zrcadla.
Jan24.4.2003.21:55 Bylo ráno, Darya mě vzbudila asi v půl deváté, dali jsme si kafe a smažený vajíčka a normálně jsme balili, odhlásili se z pokoje, odevzdali klíče, odjeli taxikem na letiště a čekali na letadlo. Všechno bylo ok. Už při snídani jsem se vymluvil, že jsem ožralej upadl na kliku. Opustili jsme místo, kde nám bylo fajn, ale o kterém jsme dopředu věděli, že to je místo které se brzy opouští a vůbec nám to nepřišlo. Přemýšlel jsem na letišti o tom, jak jsem během pár dnů úplně zapomněl na tu válku a jak je mi to fakt fuk. Dneska se vracíme do New Yorku, to bude síla. Letadlo odlétalo v v 11:30. Koupil jsem nám oběma bagetu a sobě noviny. Začetl jsem se do článku o výstavě abstraktního malíře Petera Fischera. Tématem bylo něco...otočil jsem stránku a už nevěděl o čem. Reklama s pěknou holkou, macatý stehna... Recenze na představení v Broadwayi. Komedie. Už nás volali na nástupiště. Prošli jsme kontrolou letenek, všechno v pohodě. Seděl jsem u okýnka, Darya si vzala noviny. Za tři a půl hodiny jsme doma.
Lukas24.4.2003.21:58 Vzpomínal jsem si asi na tohle: Jak jsem si včera večer, když jsem vyšel z toalety připadal zas jak z Weissovy povídky o vozkově stíně. Vybavil jsem si náladu té vzpomínky na statek a jeho obyvatele, na okolí statku... ale moc jsem si nevybavoval, jak jsem se v noci vrátil zpátky domů... Bavil jsem se s Ives. Moc jsem ji neposlouchal, tedy jsem se vlastně s ní moc nebavil. Bylo mi to líto,možná by si včera ráda s někým popovídala - ale zrovna potká takového blbce, kterej je buď hovornej, nebo mlčí, každopádně se ale rychle opije. Vypil jsem včera šest panáků ginu, jedno pivo a vodu. A chudák Ives seděla, občas něco poznamenala,já seděl otočený k oknu a pozoroval ruch na ulici. Chodce na ulici. "Rozhovor tří chodců"- další Weiss. V té knize je jedna věta, kterou si nevybavuji přesně, ale zněla jako: "Nikdy nevíš, kdo je tvůj otec a kdo je synem tvého otce",Byl to příběh o Jimovi. Vida, na Weisův příběh si zas vybavuji. Ale nevybavuju si moc včera. Ležím v posteli, do pokoje prosakují paprsky, bolí mě hlava. Jsem si vděčný, že si zařídil volno z práce. Protože dnes má přijet Honza a já chci mít jeden den v klidu. Dva Weisové,jedna Ives. Vybavuje se mi ta povídka, ale nevybavuji si přesně, jak jsem se rozloučil s Ives. Jen jsem věděl, že jsem se pokusil rozloučit se s malým políbením. Ale asi jsem to udělal dost nevybalancovaně. Nedivil bych se, kdyby se se mnouvidět nechtěla. Ano: Dojem-utopie...Hmmm, dobrý, tak vstaň - dneska přijede Honza a budeš se moct normálně rozpovídat. Tak jo, polež si, dolež to, je čas...
Jan28.4.2003.12:15 Ives vyťukala Lukasovo číslo. Chtěla si domluvit schůzku ještě dopoledne, chtěla za ním přijít, vidět ho, být s ním. Někoho takového ještě nepotkala. Tak zdrženlivý ! Tak zadumaný ! Bála se, že ho včera večer nudila, určitě proto toho tolik vypil... Vzal to. "Halo, Heinz..." "Ahoj Lukasi." "A-ahoj Ives." "Jak jsi se vyspal ?" "Dobře..........a Ty ?" "Bezvadně. Hm...nemohla bych přijít ?" Ale přišlo jí to vzápětí nevhodné a moc hrrr. "No, určitě, víš kde bydlím ?" "Ne." "Donald Square 29." "Přijedu brzo. Tak ahoj." "Ahoj." ---------------------------------------------------------------------------- Letadlo přistálo. Už bylo na čase, přestál jsem bezvadně pocity závratě z výšky, ale tlusťoch přede mnou byl strašně otravný. Stále se otáčel, divně na mě zíral a smrděl. Vůbec jsem to nechápal. Taky mi vadilo, že Darya si toho vůbec nevšimla ať jsem jí to naznačoval sebevíc důrazně. Při východu jsem pochopil, že se mu prostě líbím. Po určitých zkušenostech to bezpečně poznám. Držel se nás i v hale a pak se Daryi zeptal, kolik je hodin a už se ptal kdo jsme a že on je doktor Paul Secca z Filadelfie a ona jak slyšela, že je doktor, hned se jí zmocnil zase ten dojem rozhovoru s osobností, co za to stojí a tak mu vykládala o svém otci a o naší dovolené... Zavolal jsem nám taxi a tlusťoch, že máme stejnou cesu a jestli bychom u něj nepoobědvali. Představil jsem si to a zvedl se mi žaludek. Naprosto mi unikalo, jak se to dostalo tak daleko. "Zavolejte si své taxi, těšilo nás, nashledanou." řekl jsem. Couvnul a polknul.
Lukas2.5.2003.19:50 Uvědomil jsem si, že na to, abych se viděl teď s Ives, jsem dost nevyspalý, otrávený, vypadám asi bledě a tak, běžné stresory, které naběhnou, ale které bych mohl snad i pominout. Vlastně je to jen záležitost chtění mít se špatně, protože je to zvyk. Ha ha há. Tak jsem vstal, pustil si nějakou muziku, vzal si prášek proti bolesti hlavy, vklouzl pod sprchu zatím co si postavil na kafe. Ty jo, takovej fofr. Nejseš zas taková lemra, příjemné zjištění. Během čtvrthodiny jsem se hodil docela do pucu. Kvůli jedné ženské, kterou sice moc neznám, ale hrozně se mi líbí a z fleku bych se do ní dokázal zamilovat. V pokoji je možná docela bordel. Nechce se mi uklízet, naházím jen pár věcí do skříně. Vlastně proč bych zval Ives sem nahoru. Je tu neútulno. Když uvidí, v jakym pokoji trávím dny, tak jí to asi moc nepovzbudí. Vole, povzbudit se musíš ty. Proč by ti volala, blbče. Už to přestaň prosímtě dramatizovat. Vyšel jsem z pokoje, zamkl a sjel výtahem dolů a posadil se na schody před domem. Začínalo být docela pěkně, hlavně už nebyla taková zima. Setrvával jsem v příjemném očekávání. Něco se děje. Jen hlavně žádný představy, to je zbytečný. Ale mozek si jede dál s dál. Přijde Ives. Vybavoval jsem si její obličej. To snad neni možný... A jestli se dnes potkám s Honzou... Jo, věci se můžou dařit, vole. V tu chvíli jel Honza s Daryou taxíkem z letiště. Historka s doktorem byla téměř ukončená. Dusná atmosféra. Jen chvíli a zas se rafnou:"Co je zas s Tebou?" Něco, čeho jsem já ušetřen? Tomu nerozumím.
Jan6.5.2003.19:55 Ives : v telefonní budce jsem se navoněla Electric Womanem II, a spěchala za ním, vzala jsem si taxi a těšila s jako malá holka. Taxikář na mě pořád koukal zpětným zrcátkem, až jsem se bála, že to bude nějakej úchyl a zahne a znásilní mě a zabije, že vycítí že jsem lačná, ach..... ale jel furt dobře až zahnul Timberlakovkou na Donald Square a zastavil před domem, kde na lavičce seděl Lukas. Zaplatil za mně taxika a byl moc příjemnej už na pohled... ---------------------------------------------------------------------------- Přijeli jsme s Daryou do našeho bytu a já si otevřel pivo, osprchovali se a vlítli jsme na to. Byl jsem nezdolnej, až ji to unavilo. Pak jsme se smáli...oholil jsem se a šel na balkon. Zavolám Lukasovi, určitě bude rád, někam půjdem před mým prvním pracovním dnem po dovolené zapařit. Darya vařila něco s rajčaty a moc hezky to vonělo. Byl jsem po té pobytu u moře moc rád doma, známé věci, náš pokoj, moje knihovna, známej pohled z okna. Ubalil jsem špeka a užíval si pocit, že jsem na domácí půdě. Vytočil jsem ve slastné náladě Lukasovo číslo a podal jointa Darye...
Lukas6.5.2003.20:59 Snažil jsem se být opravdu příjemný. Další nesnáz totiž už nešlo přimyslet. Všechno bylo tak jasné, že to až primitivně vycházelo: Bylo pěkné počasí, navíc bylo dopoledne, takže venku nebylo moc lidí. Procházeli jsme se po parku, vyptával jsem se Ives, jak dlouho myslí, že vydrží v práci, kterou jsme oba celkem nesnášeli. Zavolal mi Honzin: "Nazdar Lukas...jak jsi na tom?" Krátce jsem s ním promluvil, dohodli se navečer na devátou, trochu jsem váhal, jestli to neodložit, jestli by on přišel s Daryou a já s Ives, ale o tom jsme pomlčeli... nechtěl jsem přeci všechno naráz... Honzin byl v dobrém rozmaru, tak jsem mu jen naznačil o Ivesině návštěvě (Ives se procházela o několik kroků přede mnou, nechtěl dlouho vybavovat). Nechali jsme to být, že si ještě brnknem. Byl jsem rád za jeho příjezd, zlepšilo mi to náladu, která byla zatím možná víc hraná. Ives se usmívala, měli jsme spoustu času. Posadili se na lavičku a mluvili o spoustě věcí, bylo to příjemné, veškerá těžkost se rozpustila. Odhodlal jsem se menšího doteku, no, znám se, ale co udělal Ives, mě naprosto dostalo. Hladila mě po vlasech a pak jsme se dlouze líbali. Ty jo, tohle předčilo všechno. Bylo to až podezřele jednoduché. Scházely tam překážky, které jsem musel většinou odbourat alkoholem (kdy jsem pro samé vědomí křečovitosti zanechal i jen myšlenek o pokus). Štěstí za střízliva. Bylo mi to podezřelé. Samozřejmě jsem byl milý, jen nálada se začala nějak měnit. Zašli jsme do bistra,objednali si výborný oběd. Víc mlčeli.Pečlivě jsem ji pozoroval.
Jan12.5.2003.17:55 V bistru, kde obědvali Ives a Lukas : Přiblížil se k nim známý mladík ve žlutém tričku a hrubě chytil Ives zezadu za ňadra. Byl pod vlivem nějaké drogy, zuřivě funěl a vší silou mačkal její prsa. Vykřikla bolestí. Pak ji začal kousavě líbat na krku a na tváři. To už Lukas nevydržel a... ---------------------------------------------------------------------------- Takže v devět se sejdu s Lukasem, prima. Má nějakou schůzku, to rád slyším, fakt fajn... Vzal jsem z police knihu, co jsem četl naposledy, detektivku o vrahovi, který patnáct let sledoval svoji oběť, resp. asi dva roky ji sledoval, pak ji poznal, sbalil, udělal jí dvě děti a jednoho dne jí všechno vylíčil a šílenou strachy ji zabil a snědl. Byl to brak, našel jsem to na popelnici před restaurací, kam někdy chodím na večeři. Přišla Darya s talířem bezvadného jídla a když jsme se najedli, řekla, že by chtěla zase jednou meditovat. Vytáčela mě tím, ale nesměl jsem to dát najevo. Její spirituální období puberty ji nikdy úplně neopustilo. Pustila nějakou tibetskou hudbu, a sedla si naproti mě na zem. Mlčeli jsme asi hodinu, během níž se mi v hlavě rozleželo, že to není zase úplná kravina, tyhle věci. Když ta tichá hudba dohrála, řekla : "Stála Ti ta Melanie za to ?" "Ne." řekl jsem.
Lukas13.5.2003.10:57 Ten magor mě hrozně nasral, začali jseme se rvát takovým tím způsobem, jako když se do sebe pustí dvě děcka z pískoviště - neohrabaně, se spoustou řevu. Servírka z bistra křičela, ať toho necháme a jdeme ven, běžela pro vedoucího, Ives říkala jen "Prosim Tě Lukasi nech ho, je neškodnej..." ale zbytek jsem nerozuměl, jeho ksicht jsem měl na pár centimetrů od sebe a on vypadal divně, fakt divně, byl úplně mimo. Neznal jsem ho, nesnášel jsem ho, byl mi naprosto lhostejný a zároveň mě sral, že vůbec existuje něco takového jako on a tahle trapná situace. Třískly talíře a svalili jsme se na zem. Ten kluk ležel, oči zavřené a culil se jak imbecil, já byl skloněný nad ním, majitel a servírka mě vzali za ramena "Podívejte se, pane, my jsme slušnej podnik..." ale já měl chuť se otočit a zdrhnout, nebýt tam. Všechno se zas nějkak posralo, ikdyž to mohla být jen mizerná historka, ale úpně mě to rozladilo. Dal jsem bezmyšlenkovitě vedoucímu šedesát babek za jídlo a škodu. Jejich Štěbetání ustalo a já se díval na kluka v žlutém triku a pak na Ives. Měla konejšivý a omluvný výraz. Tušil jsem, že v tom bude nějaká historka, kterou neznám. Vedoucí vzal kluka, ten se hihňal, vyhodil ho (doslova) z bistra. Ten magor se otočil k výkladu a čuměl na nás. Vyběh jsem ven a on se na mě podíval a řek: "Vrátil jsem se dneska od velkýho moře. Dlouho to taj v městě nevydržíte..." Naprosto mě zmátl. Co to je? Co to má znamenat? Napřáhl jsem se k ráně, ale zůstal jen u toho gesta. On se otočil a odcházel. Sedl jsem si na lavičku a zíral před sebe. Co tohle znamená?
Jan14.5.2003.10:37 Přiblížila se devátá hodina. Šel jsem na podzemku, ve walkmanu mi hráli DM, vzal jsem si bílé sako a byl jsem fakt v klidu. Ve vlaku byli samí tlustí mladí černoši, asi hulákali, ale já nic neslyšel. Jeden na mě vytáhl vystřelovák a namířil mi jím zblízka na nos. Lekl jsem se, ale byl to jen fór, smáli se jak blbí. Vystoupil jsem na správné zastávce, dal zarostlému houmlsákovi búra a vyjel eskalátorem na povrch. Trošku pršelo...ne to bylo kropení na okna obchoďáku. Hospoda, ve které měl Lukas sedět byla pět minut odsud. To jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká. Divná melancholie DM začala prosakovat do okolní reality, jako bych si něco vkládl, no až na to, že nevkládl, co jsem s Daryou tak maximálně hulím...lidi u výloh mluvili do rytmu a ženský byly ňáký divný a smutný. Už se skoro blížím k tomu pajzlu a najednou vidím před sebou postavu, co vypadá jak Lukas, leží zkroucená na zemi a nad ní stojí ten zmrd, co jsem mu namlátil v hotelu s dlouhým nožem. Popoběhnu a jako by mi hráblo...vůbec nic tam není, ani Lukas ani mladík ve žlutém tričku. Mají zavříno, je tam zhasnuto. Vůbec nechápu, co to mělo být, takováhle haluz mě nepotkala pěknou řádku let, to teda jo... Co teď ? Na dveřích je nápis Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ JE DO 12.6. ZAVŘENO. V rámu je strčenej složenej papírek..vytáhnu ho a rozložím : Čau J., jsem u Ives, je to kousek odtud, Kirk St. 48. L. Rozhlížím se baráky okolo hospody vypadají na starý činžáky, co je jich tu mraky, Kirk St. je tohle...jdu po číslech a za minutu zvoním na zvonek Ives Yellow...
Lukas14.5.2003.18:03 Jak jsem zíral před sebe, tak mi hlavou proběhlo několik variant, které mohly naznačit, jak se věci skutečně mají, tak, abych to byl schopný pochopit, někam si zařadit, logicky zdůvodnit, nebát se té či oné vlastní (vlastní?) myšlenky, ochočit si ji, ukonejšit svůj strach. Ten se během chvíle měnil. Jeden okamžik jsem seděl v rušném městě na lavičce s tou představou, jako bych byl zahrabaný pod zemí, zahrabaný tolik, že kdybych se vzchopil, tak bych rozhrnul hlínu obličejem, rameny, posadil bych se snažil přivyknout světlu. Z toho jako jediného jsem měl opravdu v celé té nehorázné záležitosti dobrý pocit. Kluk ve žlutém triku rozhodně něco znamenal, budu-li se na to tvářit, jako že jo, že to něco bylo. A rozhodně to něco bylo. Při tom celém srabu z toho šlo něco vykřesat. Měl-li bych svůj krátký stav v usazení na té lavičce nějak popsat, tak to zkrátka bylo vzedmutí - zespoda z hlíny a zatuchlého vlhka a smradu k teplu slunečného odpoledne na začátku léta... Ives se posadila vedle mě, mlčela, ale snažila se mě uklidnit, pokládala se pomalu svou hlavou na mé rameno a držela mě za ruku. Bylo to moc příjemné. Za chvíli jsem se z toho oklepal, políbili jsme se a pak vyrazili do města. Rozloučil jsem se s Ives před jejím bytem a já pomalu zamířil do té hospody, kde měl potkat Honzu. Ale měli zavřeno. Nechal jsem tam tedy vzkaz a vrátil se zpět k Ives. Byla ráda, přišlo jí zbytečné se tak brzo loučit, stějně jako mě. Seděli jsme a čekali na Honzu. Ives se rozhodla něco uvařit, v ledničce bylo francouzské víno... fajn.
Jan14.5.2003.18:43 Čekal jsem, která otevře. Blonďatá, hnědá, jižní ? Byl jsem překvapen, okamžitě se mi postavil. Dokonalá, perfektní, krásná, báječná. Hnědovláska. "Ahoj, já jsem Honza." usmál jsem se. "Já jsem Ives, už na Tebe čekáme." řekla dokonale nevinně. Bouřlivé uvítání s Lukasem. Trochu jsem se styděl za myšlenku, že bych mu ji přebral, zvlášť když tak dlouho žádný vztah neměl. Pili víno, "Dám si rád." přemýšlel jsem, jestli mám mluvit o té hrůzné halucinaci, ale pak mi došlo, že by se řeč třeba dostala na mladíka ve žlutém tričku a na Melanii, a že jsem starý chlípný prase...a to se mi nemohlo hodit. No, jakkoli jsem se bránil snaze budit takový, dojem abych ěl šanci ji sbalit, opravdu jsem nechtěl !, raději jsem začal vykládat o tom, jak jsem odpočatý a že tam bylo moc hezky. Ona vařila, on kouřil...
Lukas15.5.2003.17:44 "Jak jsi k ní přišel, to snad neni možný" hlesl na mě Honza, když byla Ives v kuchyni a prskal olej na pánvi. "No, taky se divim. Vůbec je víc věcí, o kterejch nevim, co si mám myslet. Dnešek byl divnej, ale že jsem narazil na tuhle milou ženskou, tak to dokáže vyvážit všechno... "Jak ses s ní seznámil, jak tě znám, tak to musela být nějaká historka.""Ani ne, seděl jsem v jednom baru, přisedla si. Měl jsem jednu ze svých nálad. moc se s ní nebavil, ale vypadá to, že jí to vyhovuje." Napadlo mě, že se Honzovi určitě líbí, sice působila docela drobně a zaraženě, ale v našem vztahu (tak krátkém, že je brzo i jen na poznávání záporů, změnu představ o druhém) projevovala převahu. Možná to byl její severský původ, víc v charakteru než v rysech obličeje. Její otec byl totiž Litevec, proto neměla ony typické bloňďaté vlasy,světlé obočí a modré oči. Hluboké tmavé oči Ives jsem si vysvětloval jejím částečným litevským (tedy ruským) původem. Ale to mě jen tak bezděky napadlo, kdo ví.
Lukas15.5.2003.17:44 "Jaké bylo moře?" zeptal jsem se znovu Honzy, přestože už si pochvaloval, ale já chtěl vědět víc, zvláště po nepříjemnosti s klukem ve žlutém triku, o kterém jsem nechtěl mluvit. Ives mi řekla, že se jedná o pro ni nehezkou historku, o které se někdy rozhovoří víc, nejde o nic vážného, ale nerada na to vzpomíná. Dobře, nevím toho o Ives zatím moc, ale rozhodně už si taky zkusila svoje, působilo to k jejímu zjevu zatím víc než tajemně. To se mi na ní líbilo. Honzovi určitě taky. "No u moře super, ale taky tam byly nějaký okamžiky... Ty jo, dějou se věci..."
Jan16.5.2003.16:02 Pak Ives přinesla tři talíře nějaké evropské stravy, byla tam tvrdá pohanka a celé to bylo dost nedobré. Lukas jídlo vynášel do nebe, já řekl, že je zvláštní. Pak jsme pili dál víno, už jsem začal být docela ožralej a Ives najednou povídá "Pojďme do PAJULES BARU !" Pajules bar jsem navštívil jednou, asi před dvěma lety, tančily tam spoře oděné holky, co na sobě měly navěšený karnevalový hadýrky, zvlášť se mi líbila jedna Estonka, která kromě dlouhé stříbrné třásně byla úplně nahá. Růžový poštěváček, jo, růžový poštěváček jsem jí říkal. Usmál jsem se při té vzpomínce. "Kde je PAJULES BAR ?" zeptal se Lukas. Ives chtěla začít něco vysvětlovat..."Tam se hulí opium." namítl jsem. Byla to úplná pravda. "Ty to znáš...tak půjdeme jinam." řekla. "Ne, ne, nechci zůstat pozadu." řekl Lukas. Smál jsem se. Nicméně jsme vyrazili. Jeli jsme taxikem asi dvacet kilometrů, PAJULES BAR zářil neóny a hudba hrála už na ulici. Moc se to tam nezměnilo, jen za vstup chtěli dvojnásobek. U baru stála Darya...s mladíkem ve žlutém triku a nasávali. Přemýšlel jsem, co to zase je. V Lukasovi a Ives hrklo úplně stejně. Ale už jsme byli vevnitř a mladík ve žlutém tričku na nás mával a zval nás k sobě.
Lukas24.5.2003.21:36 Šplouchání vln. Ležím na mořské pláži a poslouchám walkmana. Válka už zase někde probíhá.Dnes třeba, jak připlula loď s proviantem, tak mi kormidelník říkal, že jeho syn mu naposled volal z Paříže, a Rue de la Seine je docela vybombardovaná, ale to byl jen takový krátký akt dobré vůle. Nic vážného. Jsem opravdu docela rád, že jsem se stihl včas sbalit a vypadnout. Ives odjela do Paříže asi týden po té příhodě, to už jsem tam celou tu dobu čekal.Teď už jen čekám tady, na jednom malym ostrově v Norsku, kde má Ives známé a čekám, že by měla každý den přijet z Osla, kde se stavila za příbuznými. Jsem tu, protože jsem se prostě tu noc v PAJULES BARU rozhodl náhle, impulzivně, poněkud neuměřeně situaci, ale rozhodl a okamžitě realizoval. Realizoval to, čemu se v termínech snu může popsat jako "sen o těsném úniku". A realisoval jsem ho sakra rychle, rychleji, než jsem stačil rozvážit, jestli je to řešení nejlepší. Bylo nejlepší! Vypadnul jsem z PAJULES BARU té noci opravdu rychle, běžel po silnici, rychle a mával na taxíky, které jsem byl schopen v tu chvíli doběhnout. Jeden mi zastavil, vpadnul jsem dovnitř, jedním vzdechem jenom ze sebe vysypal: "Donald Square 29..." a svalil se na sedadlo. Chlapík pochopil vážnou situaci, nastartoval, já mu strčil bankovku za pás, to ho povzbudilo, tak jsem během 10 minut byl doma, sbalil několik krámů do batohu, dole na rohu vybral v bankomatu 1.135 dolarů (na třikrát, to už byl fakt nervozní),a pak prostě vyrazil, na letiště a prvním letem, bez rezervace, dráž, ale letěl...
Jan27.5.2003.14:41 Jakoby to Lukas tušil, jakoby mu nějaký tajný smysl poradil, UTEČ JAK NEJRYCHLEJC MůŽEŠ ! Najednou tam prostě nebyl, Ives si toho skoro ani nevšimla. Tohle musí být SMRT. napadlo mě, když jsem se s tou krásnou dívkou blížil k mladíkovi ve žlutém a Darye, která měla úplně červené oči a velmi opilecký výraz ve tváři. On se pnul do výše a díval se na mně. Bál jsem se. Byl to velmi hrůzyplný strach, možná se podělám, přišli jsme až k baru a Darya řekla ahoj. On se podíval na Ives a říká :"Tys to teda rozjel Jendo." z intonace mi bylo jasné, že se na mně řítí vlak, kterému není úniku a on i já to moc dobře víme. Měl obrovitá oční víčka, velice mohutná. Vrhnul jsem se po sklenici, kterou měl před sebou a v naději, že jedině její krádež mi může pomoci přežít kopnul její obsah do sebe. Cítil jsem líh a matně houbovitou chuť. On vykřikl a srazil mě na zem. Ale já se smál, ! "VYHRÁL JSEM !!!" viděl jsem osm mužů s lysými hlavami, kteří mě obstoupili. To jsou Vyhazovači, vzpamatuj se, to přece nechceš ! volala Ives. Vyhodí mě z kola životů, ze vší prchavé slávy bídy lidské...uprchnu jim, já skočím sám ! jal jsem se prchat po čtyřech, leč zvolil jsem opačný směr. Servírka za barem v krátké květované sukni se mi smála, strčil jsem jí hlavu pod tu sukni, naostro nebyla ale voněla sladce. Letím ven... Na dlažbě byla trocha mé krve, snad pár krůpějí, nanejvýš šálek na espresso... Šel jsem dál ulicí. Musím objevit nějaké věci, najít pár mečů, ostrých gladiol, kanu, zmrzačit hloupé a nehodné... Věděl jsem přesně co hledám.
Jan27.5.2003.14:57 V malé předzahrádce u jednoho z domků rostly z Matky modravé meče, některé zavité, jiné již připravené trestat. Smál jsem se a probudil někoho z toho domu. Rozsvítil vevnitř světlo a otevřel dveře. Byl to Hlídač mečů. "Co chcete !? Vypadni !" Přesná formulace, přesná, dokonalá. "Hlídači mečů, já toužím po pomstě !" zašeptal jsem. "Jmenuju se Mečíř."zabručel. Štěstí mi přeje ! "Snad pár gladiol.!" "A no jo." zabouchl. Podivné. Raději rychle je natrhám a spádem spádem toto místo opustím. Modrá zchladí srdce žlutého, zastavím jeho tlukot, on má navrch, myslí si... Ví snad vše !? Ani náhodou. Z čerstvých ran rostlin stékala mi po prstech voda a já ji sál a byla rostlinně hořká, povzbuzen nektarem mečů, vběhl jsem do Pajules. NIKDO MĚ NEZASTAVÍ ! Bylo tam jen pár lidí, jakoby všichni odjeli výtahem přímo do pekla. Mečíř stál za mnou s chlapy v rudých vestách, měli černé kufry. "....hodiny stál před mým domem a zíral mi do oken....." Spatřil jsem Ives, ležela vzadu na kanapi. Když jsem k ní došel, muži s kufrem byli mi v patách. "Jé Janek...jsi nějaký podřený...oni Tě šli hledat !" Dal jsem jí horkou pusu a jednu gladiolu jí zapíchnul teatrálně za výstřih. Smála se a zakláněla hlavu. Chytl mě za paži. Vyškubl jsem se mu a usekl mu hlavu a hurá hurá !!! Utíkal jsem jako splašený a řval jako pavián. Stoly odletovaly od mých stehen jako hejno slepic před drvcem. Byl jsem vítěz, spal jsem pod stromem, tam, kde mě chránily jeho vlhké větve plné rostlinné vody, neviděn, nepoznán, zahalen a hýčkán. Zdálo se mi o tom, že stojím a dívám se na mrtvou děvku. Kunu.
Lukas27.5.2003.16:27 Všude kolem sever. Nic moc se nehýbe, občas zazní lodní signál. Co chvíli jsem čekal vpád nějaké party z Vallhally, protože to tu šlo cítit na každém kroku. Sic jaro, tak tady naprostý podzim. Nedivím se ničemu, nedivím se těm Ivesiným očím, protože jiné tu člověk mít nemůže. Absolutní pusto. Na severním výběžku ostrova Askoy (ono přeťaté /o, které Norové vyslovují naprosto neuvěřitelně, všechno to spadá někam do mumlání, jímž se ohlašují bojovníci z Vallhally), jediné větší město Kleppesto na jihu, ten obrovský most, který dělí pevninu a moře. A moře studené, chladné, v noci šeptá "TADY JSI V BEZPEČÍ, NEBOJ SE..." ale zároveň jde jasně cítit jeho výsměch: "JSI TU V BEZPEČÍ PROTOŽE JSI TU ÚPLNĚ ZTRACENÝ..." Sedím v té chatě a čekám, až se přižene bouře. Jdu na pláž a dívám se do vln. Moře je ale studené a ležení na pláži není žádné povalování se jak na dovolené, ale fyzický a hlavně duševní výkon. Není to žádný med. Skutečnost tohohle severního světa se začíná pomalu odklánět od představy. Když vyleze slunce, chytám jeho paprsky jak zblázněný, běhám kolem chaty, ukláním se, něco vykřikuju... Dnes přijela zas loď s proviantem a tuhle jsem si řekl, že si u kormidelníka obědnám nějaké krátké doutníky a něco na pití - francouzské víno, vermut, vodku ale hlavně tři flašky ginu. V Norsku je tady s tím potíž. A čerstvé zprávy z Evropy mi zprostředkovává doktor, doprovázející občas kormidelníka. Jeho přednes je děsivý i směšný zároveň. Za pití a doutníky platím z posledních peněz a pak ti dva zase míří někam do té své Vallhally.
Lukas27.5.2003.21:27 Co se stalo s Honzou, to si stále nejsem jistý. Je to celé matné, jakoby v mlze, stejné jako na protějším útesu Askoy, tím směrem k Bergen. Od toho směru od Osla, by také co chvíli měla přijet Ives. Mám "nejnovější zprávy", jak jsem si oblíbil titulovat občasné zprávy kormidelníka a doktora. Honza rozhodně není blízko Bergen, ani není v Oslu, není ani v Paříži. Bojuje někde na nějaké frontě. To jediné vím - hned tu noc v PAJULES totiž začali chodit po městě demonstrace, vykřikovaly se protievropská hesla všemi jazyky, obzvlášť komicky to znělo v podání jednoho mladého francouze, asi doktora:"Merde la Union Europian!" znělo ulicema, jejichž sloh nepřipomínal ani špetkou nic francouzského, ani evropského, nic, jen město, kde se shrotil rozvášněný dav (jak zběsile tu noc po New Yorku jezdily taxíky, to se mi vybavuje až teď, protože sám jsem byl tenkrát taky v úprku). Tu noc se rozdělily hlavní síly a dnes už se bojuje naplno, jen poněkud zvláštně, decentně. Podle jedné zprávy, kterou hulákal doktor z člunu, rozuměl-li jsem dobřě, tak bylo vyklizeno centrum Paříže jenom proto, aby tam havarovala družice, která se odporoučela z oběžné dráhy. "Odchylka byla značná...", ale i slepej by poznal, že to bylo moc, moc světel na drobné tření při "odchylce". Takže centum Paříže je naprosto v háji, protože družice se odklonila čistě náhodou tam. Ta pitomá věž, katedrála, Louvre, všechny ty parky a placy a vinárničky, všechen ruch a bagety a vůbec celá historie jednoho národa v ruinách. Proto jsem zde, na Askoy.
Jan4.6.2003.15:07 Probudil jsem se a ukrutně, ale ukrutně mě bolela stehna, nemohl jsem se postavit. Nakonec jsem se zvládl doplazit na zastávku autobusu. Uf. Přijelo D465, tohle číslo jsem viděl poprvé. Nastoupil jsem do poloprázdného autobusu a jel neznámým směrem. Měl jsem hlad a chtěl jsem se dostat domů. Pak jsem si vzpomněl, že mám jít do práce. Tak to dneska nezvládnu, snad z toho nebude moc velkej průser...hm, bude. Asi bude. Dojel jsem na náměstí Huga Vidse, odtud mi jela podzemka skoro až domů. Paní v zeleném se na mě podívala, přeběhl mi mráz po zádech. Co je ? Vypadala jak mrtvá. Fuj, rychle pryč. V krutých bolestech jsem se nakonec dostal až domů. Na stole v prázdném bytě byla z banánů vyskládaná smrtka. Líbilo se mi to, všechny jsem je snědl, lehnul si k televizi a koukal na porno kanál a na MTV a na přírodní scenerie z Afriky. Na CNN říkali, že něco spadlo na Paříž. Reportér, Dick Norris se díval přímo na mě a povídá "Je jisté, že podobné věci se teď budou dít častěji.Více Lana Kozaková.." Lana Kozaková byla skoro jak z pornokanálu, akorát oblečená v upnutém svetříku. Podívala se přímo na mě a povídá : "Ano, z analýzy pravděpodobnostní křivky v porovnání s časovou melodií těchto dní je JISTÉ, že dokud..." přepnul jsem ji na jiný kanál, tam se odehrávala nabídka...ZAJISTÍME VÁM DNES TO CO JINÍ BY VÁM BYLI SCHOPNÍ DÁT AŽ ZÍTRA.......DOKONALÉ SPOJENÍ.....VOLEJTE 289-797-979 Cítil jsem, že je to určené pro mě, cítil jsem zážitky grandiosity. Na dalším programu následoval popis stavby století, muzea umění, které vypadalo jako loď stojící na pobřeží. Jasně, musím se tam dostat ! Ale napřed se musím pořádně vybavit. Našel jsem Daryiny sluneční brýle. Nasadím si je a Nikdo mě neuvidí, znáš to... Zabalil jsem se do kabátu po jejím dědečkovi a napil se saponátu, to abych byl hodně rychlý ! Nepozorován, rychlostí zvuku jsem vyrazil do oledního New Yorku, kapsu plnou kreditek, abych se dostal až k moři. Vypadá to, že podobné věci se teď budou dít častěji, řekl Mi to Dick a Lana z televize.
Lukas19.6.2003.20:09 Jenže na Askoy se nic neděje. A Ives? To ráno, co jsme se spolu probudili na pláži, tak jsme se sice lekli, ale pak se smáli a pak byli z toho tak unavení, že se jen posadili, chvíli si navzájem potvrzovali, že situace, v které jsme se ocitli je tak neuvěřitelná, že nám připadá jek ze snu a zmoženi tím smíchem s a potvrzováním lehneme zpět k chladivým kamenům a mořoři, které šeptá, že sami nevěříme už zvukům... a každý z nás ví jen jedno: "Další noc po těch událostech a všechno je jiné, člověk by neměl spát, měl by být bdělý, každé zaspání posunuje situaci dne jinam... A tak jsem se zase vzbudil na pláži. Bylo trochu chladněji, snad k večeru, moře jen tak málo šplouchalo a já strávil asi další půlhodinu rozjímáním při upřeném pohledu do modrého nebe. Jdna z myšlenek byla hlavně. "Kde jsem? Jsem na Askoy? Jsem někde v Evropě, která už neexistuje? Jsem někde, kde se dá říkat doma? Jsem v nějakém bodě, který je měřitelný? Místo, ke kterému mám vztah? Nebo je to už někde úplně na okraji, nějaké poslední, ne dost přívětivé místo? Co mě zavedlo sem? Úprk před smyšlenou revolucí, která byla pouze ranním přeludem v rozespalém bytě? Kde je sál pro přijímání návštěv, někde vysoko v rohu veliké, prosklené budovy? Kde je balkon, pod nímž vše probíhá v pravidelném a pravoúhlém pohybu? Kde je chuť, jakou měly otevřené lahve ještě v nedávnou noc a tmavém jitru v té bájné vsi na vrcholu ostrova? Jakým gestem bych měl tyto otázky doplnit? Gesto "Kde" je krouživé, je v něm zaobalen pohyb.
Lukas30.6.2003.18:09 Askoy.............................................................................................................................................................