Zimní román (2002/2003)


JménoDatumZpráva
Jan10.12.2002.16:24 Hned co se Eliška, osmnáctiletá Slovenka studující nově v atelieru na vysoké umělecké škole, ráno probudila, popřemýšlela s kým se dnes vyspí. Mám to holt v povaze, zavrhla výčitky, které jí záhy napadly. Vstala z uválené postele, na které prosnila divoké šoustačky s panem vrátným. Ten sen byl zvláštní, celou dobu zvonil zvonek, asi se do budovy chtěl někdo dostat, někdo zoufale toužil po tvoření umění a krásný černý vrátný neměl vůbec chuť mu otevřít, dováděl na krásné Elišce. Když pak odcházela z té krásné školy, plné mladých šikovných kluků a bohužel i holek, nikdo, kromě holubů před školou nebyl. Asi to vzdal, vrátný měl úžasnou výdrž... Eliška se osprchovala, oblekla se a bez snídaně se vydala do atelieru. Věděla moc dobře, že se opět nebude moct přenést přes svou neschopnost promluvit s těmi, po kterých tolik touží, v jejichž přítomnosti nemilosrdně vlhne, ale nějaký plán a nějakou snahu v tom svém žití holka přece musí mít... Ve škole potkala jenom Petra, jindy užvaněného šesťáka, který každého zahrnoval svými moudry, jenom s ní občas prohodil pár slov. Eliška měla napnuté plátno a hned co snědla pár rohlíků se salámem, se do malování chtěla pustit. Petr chodil okolo ní, k umyvadlu, na záchod, mlčky... Asi čeká až začnu, pomyslela si Eliška, no, nebyl by špatný. Ani si neuvědomila, jak je Petr podobný vrátnému z jejího dnešního snu. Začala malovat ledního medvěda, snažíc se, aby Petr nezjistil, na co celé dny Eliška myslí...
Lukas10.12.2002.20:02 "Hm, dobrý. Proč medvěda?" prohodil docela nezůčastněně Petr. Byla to jen taková otázka, která mohla úplně vyšumět, ale Eliška čekala, jestli z něj aspoň něco vypadne. A když věděla, jak někdy Petr tlachá ty svoje moudra, na kterých si člověk mohl a nemusel něco vzít, tak jí napadlo, jestli by nemohla překonat tu svou neschopnost začít hovor když ví, že o nic nejde. "Jasne, je to v klidu, je prostě taký plachý, zdá se, že zas nie uplně natvrdly,hej, to nie, pozerá děučatá, volačo tuší. Jde nám o stejnú vec,nie?" Elišku napadlo, že by neměla vypadat jako nanyna, která ví prd o tom, co maluje, a na jednoduchou Petrovu otázku říct něco, co by ho dostalo, něco jasnýho, trochu symbolismu, ale ne moc, trocha mytologie, no jasně, něco o symbolu medvěda, ale co, sakra? Eliška si uvědomila, že si z přednášek pana Walderdermayera pamatuje jen to, co se týkalo sexu a podvědomí, indiánské legendy o tvořivé mateřské síle a mužském falu,který prorývá oblohu, no ani v tomhle si není jistá... Měla by rychle něco říct, Petr si postavil vodu na určitě ne první kafe za tenhle den, zas se oddá těm svým diplomantským úvahám, začne si čmárat do sešitu a bude to ztracený. Musí navázat, nevadí kratší odmlka, ale musí říct něco hned. A musí to říct hravě, uvolněně, žádná křeč, tak, jako by jí to letmo přelétlo hlavou a zauvažovala nahlas. Bude se zdát trochu tajemná, to se mu bude líbit... "Medved je biely a v biele púšti sa stratí..." a při těch slovech se protáhla, odpažila ruce, v jedné štětec a řekla si, že to sice nebylo nejlepší, ale snad na to Petr nějak zareaguje...
Vit11.12.2002.01:56 "Cože?" zeptal se Petr vyjeveně. Tahle nová holka už ho pár dní znervózňuje. Co tím tohle možná trochu přihlouplé stvoření - ale člověk nikdy neví - mohlo myslet, v poušti... A co že to vlastně řekla? "Co říkáš?" Jenže Eliška už je dávno utopená ve svých pochybách o tom, co právě pronesla, že už není schopná smysluplnější konverzace. "No medvěd..." Eliška soustředěně vypoulila oči, ale myšlenky se jí už dávno rozutekly. Chvíli si uvědomovala, že vlastně jediná věc, na kterou se dokáže koncetrovat je Petrova cukající se pravá ruka. Proč se asi cuká? Jestli je to tik, tak tenhle kluk nebude úplně v pořádku. Teď se mu na té ruce i trochu zježily chlupy. Vlastně jen takové drobné bílé chmýří. Kdoví jestli náhodou nemám chlupatější ruce, pomyslela si Eliška. "Nejsem slepej, ale proč medvěd, bejvá ti zima? Já zimu nesnášim." Úplně jasně si představila, jak by se nejraději zahřála. Jen kdyby se mu ta ruka tak podivně necukala. Co vlastně tou zimou myslel? Ale to je jedno. "To tam není. Je to medvěd z cirkusu." Eliška začala propadat panice, vůbec se to nevyvíjelo dobře. Proč vždycky začne říkat takový blbosti? "Cirkus nevidím, bude tam? Když jsem byl malej, táta mě do cirkusu nikdy nevzal." Co to mele? Takhle ho neulovím. Vlastně ani nevím, jestli chci. Co když mi chtěl něco naznačit? Nikdy nebyl v cirkusu? Na to, aby byl panic je moc drzej a užvaněnej. Takhle ne. To chce útok. "Já se jdu se podívat do cirkusu zejtra. Jako pro inspiraci. Ten cirkus tu bude už jen dva dny. Moh´ bys jít se mnou jestli chceš." Jsem moc měkká! "Ale budu se chtít hlavně dívat." Eliška si dala záležet na tom, aby důraz na slové "dívat" byl nepřeslechnutelný.
Jan11.12.2002.14:02 Vzápětí se zarazila a totálně zčervenala. Co to ze mě vylezlo ? Já chci jít do cirkusu s tímhle klukem ? Naštěstí Petr řekl tohle : "Do cirkusu by mě stejně nikdo nedostal, je to trápení zvířat a navíc musím psát diplomku." Do atelieru vtrhl Honza. "Kurva kurva kurva...posraná škola, co já bych dal za trochu klidu na práci, ale to si ten angličtinář nedá pokoj, vole, zase ňákej text mu máme napsat, že já na tuhle posranou školu vůbec lez...!" Honza vzrušeně pobíhá po místnosti, blýská pohledem po Elišce, divoce gestikuluje. "Uklidni se, Honzíku, musíš přece něco dělat. To bylo za komunismu vštěpováno už malejm dětem, třeba Bob říká Bobkovi ať není línej nebo zakrní a bude z něj méněcennej jedinec." vytasil se klasicky svým stylem Petr. "Drž hubu Petříčku, vole, zase seš chytrej, ale jdi s tim do prdele s ňákým Bobkem, Bobe." "Honzíku nešiř ty svoje depresivní nálady, kurva, narušuješ rovnováhu svých spolužáků ani si to neuvědomuješ." "Ale hovno pořád.Co já bych dal za trochu klidu... Co je tohle, Elino ? Medvídek, jo ?" Elišce se Honzova energie a obrazy vždy moc zamlouvaly. Jeho semeno by okusila ještě raději než Petrovo. Ale jak s tímhle báječným spolužákem promluvit. "No." kvikla tichounce. "Jseš taky proti cirkusům, Honzíku, Eliška by ráda do cirkusu." "No prosim Tě, co v cirkuse ? Dívat se na Bobka a Boba, ne ? Chacha." Eliška se Honzovi jenom podívala mezi nohy a on si toho všimnul. Jen si ale povzdychl a usmál se. "Ty medvídku. Chachacha."
Lukas11.12.2002.14:28 Mezitím je město sevřený v zamlžených kopcích. Je to jak z pitomé pohlednice. Je to obraz, který je jednou nohou někde v dětství a druhou někde v čase, kdy se dá cítit a být spokojenějc. Mezi těma barákama je posraná škola a v ní všechno neodvratitelně spěje k nedozírnému konci a začátku, přelejvání emocí a bolestínských kníkotů. Honza se chytá za hlavu a Petříkovi stydne kafe. Eliška je v tom nejdůležitější, ale je jasný, že patří Honzovi. Je to graficky znázorněníschopný, ale jen uvnitř, neexistuje žádné pomalované plátno, počmáraný papír, text, je jen uvnitř a jak se to přelývá, tak jen šumí, šumí uvnitř. Nic z toho. Je to tak akorát chvíle, kdy se ten věčnej Vladimír blíží k tý škole, jde jednou ze dvou možných cest z obou zastávek tak, aby se protnul s tou budovou, kde se odehrávají děje, kterým ne zcela rozumí. Kolega z práce mu nedávno řekl, že jeho kluk viděl ve škole papír, že na jiný škole sháněj člověka, co bude sedět nahej mladejm studentům, který toho člověka kreslej uhlem nebo tužkou a pak příde nějakej chlap a něco jim k tomu říká...Zkrátka co si pod tím má člověk představit? Vladimír už tam párkrát byl, dostane za to nějaký peníze a to se hodí. Když má volno, tak tam zajde, chodí do jednoho ateliéru, svlíkne se a kdo tam zrovna je, tak ho kreslí nebo tam jen sedí a kecá nebo jen mlčí. Bývá tam nějakej Petr, Honza, Eliška. Neví co si má o nich myslet. Jde přes vrátnici, do prvního patra. Zastaví se za dveřmi a chvíli poslouchá. Zas ten Honzův hurónský smích: "Ty medvídku. Chachacha."
Vit11.12.2002.23:07 Nekdo tam je. Vladimír se tedy odhodlal vejít dovnitr a okamžite toho litoval. Nemel dneska ale ani trochu náladu poslouchat zmatené kvokání dvou kohoutu na jednom smetáku. "Cuzke Vláda, poprvé nie si oneskorený! Deš akorát vcas." zapela Eliška. Naopak Petrovi se zacaly delat mžitky pred ocima. Honzu by snad ukocíroval, ale proc prišel tady ten, co on je vlastne zac? Vždycky chodí až vecer, jindy ho tady Petr ješte nevidel. Ach jo, tohle ho nebaví. Vždycky když tahle podarená Ela sklouzne do slovenciny, tak loví nebo mluví s profesorem nebo je proste nejak rozklepaná, vyjevená a buhvíco. Kdo má znát všechny její nálady? "Sem se vzbudil drív a hodiny si mužu napsat jak chci. Když prej tu nekdo jste..." Tos uhád, pomyslel si Petr. Já tu jsem až moc. A jestli se tady ty šašku budeš svlíkat, ach jo. To mužu ríct Eline rovnou spánembohem. "Som taky nemohla dospat, míváš sny poránu?" Eliška zacala ztrácet pudu pod nohama, pri predstave, že tohle antické telo už za chvíli uvidí nahé... "Mívám. Dneska se mi ale zdálo neco ale dost neslušnýho. To já se stydím o tom takhle mluvit.""Se ti zdálo, že si to deláš a špehuješ pritom svoji mámu klícovou dírkou v koupelne, ne?" ušklíbl se Honza. Ani on nebyl nadšený, že ho tenhle cizák pravdepodobne odsune na vedlejší kolej. Vladimír by se ted z klidu vyvést nenechal: "O príbuznejch se mi nezdá. Ne, tohle je fakt jenom moje vec. Tak budete me kreslit, nebo mi Honzo udeláš aspon kafe? Voní tu a já dneska ješte nesnídal." Tak a je to tady. Petr pochopil, že dneska muže v téhle prestrelce maximálne sekundovat. Treba má Eliška ráda spolehlivý, obetavý, rodinný typy. Treba se mu podarí pobavit se na úcet tech dvou težkých kalibru, znáte to - když se dva hádají: "Jo sedni si, já ti to kafe udelám."
Jan12.12.2002.10:45 "Nic mu nedělej, fešákovi, přišel makat - tak ať maká." řehní se Honza a vymezuje tak jasně Vladimírovu roli. Petr se ale nenechá zviklat a udělá mu kávu. "Děkuju. No to je krása, Eliško, to já vůbec nechápu, kde se to ve Vás bere. To já umím tak maximálně srdíčko." "Nebo dům a strom, viď ? Z toho si nic nedělej, já bych zase navydržel tak dlouho bez hnutí." No i když Vladimír je po celé škole známý tím, jak se mu extrémně hýbe penis. Jistě, ve společnosti takových kočiček jako je Eliška se není čemu divit, ale pravidelná samovolná ejakulace se zas tak často nevidí. Jednou dokonce Elišku výstřikem zasáhl, to když se otočila zády a vyšpulila prdelku, stála holt moc blízko. Myslela si pak chudinka, že si v tramvaji sedla do nějakého sajrajtu. Spolužáci jí nic neřekli, Honza zrovna vyhrál sázku, že Vláďa zase vycákne a ten se za to vždycky tak stydí, že by se v něm krve nedořezal. A už se svléká, atlet k pohledání, tělo jak vysoustruhované. Eliška kašle na medvěda a připravuje si papír na akt. Vladimír se na ní podívá, tuší pod svetříkem krásná ňadra a už mu stojí... Eliška jeho úd vždy poctivě obdivuje. Jeho rozměry jsou opravdu impozantní. Petr, vždycky když tu jeho působivou erekci spatří, opouští závistivě místnost. To Honzovi je to ukradený, naopak se baví tím, jak to Vladimír nezvládá a jak se užírá.
Lukas17.12.2002.12:37 Toho dne bylo počasí venku o ničem. Sedět v ateliéru nebyla možná zábava, ale lepší, než tvrdnout doma nebo chodit po ulicích. No a v ateliéru aspoň tohle mikrodrama s Eliškou, Honzou, Petrem a Vladimírem mohlo udržet pozornost a člověk se nemusel párat v kdovíjké duchaplnosti. V myslích se vynořuje obraz jak z totálního kýče a pisálci červené knihovny si ohřívají polívčičku: Vlahý večer, kdy se dva mlčky vydají do kina na kdejakou blbost. Jak to tak bývá, v kině se oba nezkušeně dotýkají a cestou z kina ji pozve do kavárny, tam jí objedná pár panáků za jejího ševelení: "Ne,už ne, budu opilá, hihi..." a on se s poněkud hranou ostýchavostí svěřuje, jak se mu se ženami nedaří, přesto že ho chtějí apod...no nakonec jdou k němu domů, ještě chvíli dělá nesmělého, nějaká muzika atd. Ale pak takovej dlouhej unylej pohled, při němž se Oldřich Nový z onoho světa tetelí, spojení slin a trhavá gesta, nával praenergie, kdy se pak oba rozvalí na stole, je to hromada rámusu a k tomu "Ach,ach, tady ne!" tak ji chytne a podcení svoje síly, protože se s ní při romantické cestě do ložnice málem přerazí o futra a to by mohlo být bolestivé, zvlášť, když už je polosvlečený. A pak aby to nebylo jak z béčkového péčka, tak jeden hlesne "Jen pomalu, máme pro sebe celou noc.." ale to je asi prd platný, když je ejakulace na půl cesty a slečna si rozvzpomíná, jak je to s jejím orgasmem, takže to proběhne přeci jen rychle a mytologicky hrubě a dýchat, tak, pomalu do normálu, tak, nádech, výdech..Ale kdo se to vlastně zasnil, nebyla to zas moc romantika.
Jan5.1.2003.16:40 Petr za dveřmi tišil svou bolest, nemoha snášet tak krásného nahého muže ve své blízkosti, ano, homosexualita bolí, asi stejně jako každá jiná sexualita, která je tajena a potlačována. Slyšel jak se za dveřmi jeho spolužáci baví. Honza povídá Elišce : „Já nevím, Ty jsi v prvním ročníku, tak to asi ještě nevnímáš, ale naše škola je děsně neperspektivní. Já se děsím toho čím se budu po jejím skončení budu živit. Už mne opustila ta bláhová představa že prodejem vlastních obrazů. A jakou jinou kvalifikaci máme ? Malovat ňáký kýčovitý surrealismy kus za patnáct stovek nebo učit ? Na pedagogický minimum jsem se vysral, tak skončim jako blbý déčko, jako kdybych žádnou vejšku ani neměl.“ „Něco se najde.“ špitla Eliška „Ale co ? Nemám figuru na to, abych stával jako tady Vladimír někde v kreslení.“ „Tím by ses stejně neuživil….“ pokývnul Vladimír. „No jsme prostě v prdeli. Já si práci totálně odvykl, co se tady na tý škole věnuju různým píčovinám, takže jsem odsouzenej k dřině a chudobě. A už se to blíží, kurva, koukej sbalit ňákýho pořádnýho zazobanýho fešáka, Elino, Ty na to máš…“ „A co teprve smrt, ta se taky blíží.“ opáčila Eliška. „No ! To mi ani nepřipomínej, to je úplná psychedelie, po tý vší dřině a bídě stejně nevyhnutelně přijde totální katastrofa. Do píčy, hahaha…“ vypukl Honza v hořký smích dospívajícího muže. „Ber to jako chlap.“ řekl Vladimír. "To nejde ! Brácha mi řek to samý a já to zkoušel, ale nejde to !" "Víš, já jsem kluk z vesnice a tam se to bere jinak..."