home

a

_ (07.05.2007 17:56)

lukas 18.2.2007.21:32
---no...a

"...A jak by to tedy melo vypadat?" ,zeptal se.

"...A jak by to tedy melo vypadat?" ,zeptal se.

"...A jak by to tedy melo vypadat?" ,odpovedela mu...

(než přišli na to, že můžou psát plnně)



jan 18.2.2007.21:41
"Tak já nevim o co ti jde. Co bys jako chtěl.." řekla.



lukas 18.2.2007.21:43
Očividně nevěděl, takže ještě tak půl kilometu mlčel...



jan 18.2.2007.21:49
Pak došli k rozhledně.



lukas 18.2.2007.22:09
Samozřejmě bylo krásně, bylo jaro, byli mladý a byli pryč ze škol a venku nebylo pořádně co dělat. Byl vítr, bylo chladno. A zima byla letos nějaká divná, krátká, teplejší, nějak...chm...zglobalizovaná. V práci to šlo dobře, mimo práci docela taky, byly nějaký cíle a představy, ale nebylo moc času, nebo teda bylo času moře, ale nebylo se nějak možný se k tomu moři dostat. Teda nějak přímočaře, nějak obrazně řečeno. Tak teda vylezli aspoň na tu rozhlednu, aby se pokochali výhledem, aby to aspoň krapet připomělo ty ohromné masy vody. Dřív tady možná kdysi bylo opravdu moře. Jako kdyby seděli na palubě a dívali se ven. Jakoby ze dna vrzaly plechy vraků. Jakoby dole pod vodou ležely staré továrny, válcovny, koksovny, těžní věže a doly, zatopené chodby, tuny suti. Jakoby geomorfologické podloží bylo plné dávno zetlelých stromů a zvířat, a to skutečně tak bylo. Byli jakoby v místech, kde kdysi nebylo nic, pak budovy a pak zas ty obrovské masy vody.



jan 19.2.2007.17:31
"Ježiš marja." řekl a ona se podívala směrem jeho pohledu. Uviděla jak se k nim pomalu sune obrovská vlna. Zalila obzor a po chvíli se s nimi rozhledna trochu zatřásla a všude byla voda. Podívali se na sebe a nevěděli co říkat.



lukas 19.2.2007.23:11
Takže nakonec tu měli i to moře. Nebylo si nač stěžovat. V tu chvíli to mohlo být: A) Naprosto skvělý B)Spíše milý, ale značně překvapivý a proto v celkovém úsudku rozporuplný C) Velmi překvapivý a proto znepokojující D) Naprosto děsný. Nejprve to vybízelo k pokochání se, pak to vybízelo k zamyšlení. Tak v kostce: Co s barákem, co s bytem, že neni pojištěnej, že asi už nebudou chodit do práce, že asi nastane ta anomie, čili stav naprostého bezvládí, že to teď možná tady bude jak v Benátkách, pač to nějak, aniž by věděli proč, nevypadalo na velkou katastrofu, ale prostě jen na změnu situace, ztráty na životech možná nula. Že cesta domů potrvá strašně dlouho a nakonec to ani nenajdou. Tak to byli první teoretické dojmy. Pak prakticky, a to už kluk otevřel pusu: "Promiň jsem blbec." Ona se ale usmála: "No to prosimtě už neřeš, teď je to fakt jedno." Chvilku ticho, a..."A co teď?" "Hm" zabručel kluk a tušil, že musí něco vhodnýho říct, nějak se vyjádřit k situaci obecně i konkrétně, ale nic ho nenapadalo, to obecný zdálo se v duchu vyřízený, tak konkrétně vytáh z báglu plastovou PETku, co nepustí ani kapku navíc a nabíd jí své drahé polovičce."Vodu eště máme a nahoře by mohlo být otevříno, teď se tam stejně už nikdo nedostane. Dáme si panáka, můžem si vožrat držtičky." "Haha, ty seš teda dobrej...ještě se tu pokocháme, vždyť to je nádherný" na oko zaškemrala. Kluk vyndal z báglu malej papírovej balíček s eukalyptovejma cigárama, nabíd holce, tak tam ještě chvilku postávali a pokuřovali. Ale byli už docela promrzlý, ten den bylo ze začátku docela chladno a studenej vítr. Ale moře to změnilo. Konečně i kluk si ho popřádně prohlíd. "Je to fakt, je to paráda."



lukas 20.2.2007.19:27
Klukům je to nějak daný, že nevydržej tak dlouho se kochat. Teda tenhle by se kochal, ale když se podíval z rozhledny i na druhou stranu, tak si uvědomil, že žádný "...nahoře by mohlo být otevříno" nebude, protože voda byla i tam, kde si myslel že neni. Kluk myslel v tu chvíli zpomaleně a ledasco mu tak rychle nedocházelo, ale to na něm měla holka docela ráda. Jinak byl docela chytrej kluk, to jo,ale někdy mu to nebylo dvakrát platný. Třeba teď. Musel vymyslet, jak se odtud dostanou, zapojit logický myšlení a tak. Tyhlety věci s vyráběnim plavidel a podobny zálesácko-skautský legrácky ho nikdy moc nebraly. Holt ale teď nebylo ani nahoře ani dole, jen někde v dálce se rýsovala malá tečka na kusu suché země a k ní by se měli dostat. Tak jo, nebudou tu tvrdnout věčně.



radim 20.2.2007.20:05
Klukum je dany, ze by chteli byt hlavne tim, cim asi byt nemohou. Ale ten jeden klucina z hlavniho mesta valasskeho kralovstvi(Roznov p/R), ktery se narodil v roce 1976 tam, kde se varilo a stale vari to skvele pivo s nazvem pohanskeho boha na etikete(Nosovice), si to splnil. Byl to jeho odveky sen stat se namornikem. Pani ucitelka se ho v 1-ni tride zeptala, (psal se rok 1982). A cim by jsi chtel byt Ty Radimku? A on ji odpovedel, kucharem na zaoceanske lodi, pani ucitelko. Ona se jen pod lehce stareccinym vouskem pousmala a rekla mu. Ale my nemame more v nasi socialisticke vlasti. Tak cim by jsi chtel byt? Policajtem!!!A v duchu si k tomu jeste rekl, abych Te mohl zavrit do basy.Stejne jednou budu delat na lodi a poznavat svet a jeho krasy, ktere jsou pred nami uzamceny. Budu kopat jako vul, abych ze sebe nedelal vola jinym. Ale vedel jsem, ze to bude trvat jeste dlouho, co dlouho, mozna vecnost. Ale jak rikam, v klidu lezi sila!!!



radim 20.2.2007.20:18
...Najednou to z niceho nic prislo,MORE, obrovske MORE. Kde se tu vzalo v tom unorovem dni roku 2007, z niceho nic proste tak nenadale??? Prece se ty ledovce neroztopily na cimpr campr? Kde jsou najednou ty luka, lesy, domy a lidi? Toliko otazek se honilo v tisicine sekundy jeho hlavou, kterou predesleho vecera zahlcovala domaci slivovicka z letosni fantasticke urody, kde becky byly plne bajecneho kvasu s trnkama. K tomu mel na zapiti pivecko, ten lahodny zlatavy mok, ktery tak dovede krasne rozproudit a nafouknout i brisko, kazdeho valasskeho jinocha. Najednou ho rozbolela hlava, kdyz videl kolem sebe MORE. Zavolal na svou pritelkyni, pojd jsem, ja jsem asi narvany jak autobus do prace, je tu MORE. Jeho pritelkyne drobne postavy, ktera jeste lezela v posteli jen kratce odsekla, zase ty Tvoje srandicky, more, kde by se tu asi v Roznove sebralo, radsi kdyby jsme letos jeli k mori na Playa Papagaya.



jan 20.2.2007.20:22
Páreček na rozhledně mezitím usilovně rozmýšlel, jak se dostat na nedaleký kopec, který jediný široko daleko zůstal suchý. Do studené vody obklopující patu rozhledny se jim pranic nechtělo. Stále na nic nemohli přijít.



jan 20.2.2007.20:24
Na první pohled to byla v dálce se rýsující tečka, s postupujícím časem a hodinami koncentrovaných myšlenek k tomuto bodu, se podivuhodně přiblížila a zdálo se, že by tam mohli i za chvíli doplavat. Ale plavat v únoru? Nebyli to žádní otužilci...



radim 20.2.2007.20:32
Radim z vody strach nikdy nemel, vzdyt si to sve namornicke prani splnil a opravdu 8 let prozil plnokrevne na lodich, jak ricnich tak i zaoceanskych. Splnilo se mu to prani, ktere mu jeho pani ucitelka v 1-ni tride neverila mozna neprala, ale on tam fakt byl v roli namornika. Proste lode a voda mu byly souzeny. Vzdyt i svou osudovou pritelkyni si tam nasel, voda mu ji donesla. Pracovali spolecne par let na lodi, ale vse krasne jednou musi skoncit a proto se spolecne rozhodli na navrat domu na pevninu, zpet do jejich valasskeho kraje, plneho stromu, tradic, vzduchu, ktery nikde jinde na Zemi neni....ten zdravy valassky v nadmorske vysce 418 m.n.m v srdci Beskyd. Tak pojd uz z te postele babo, je tu fakt MORE!?... Nebo mam zly sen? Nech me jeste lezet, chlape jeden, rekla jeho draha polovicka a obratila se na pravy bok jejiho ladneho dokonaleho tela.



radim 20.2.2007.20:58
Radim odesel zatim do kuchyne co se jeho draha polovicka jeste valela v posteli ze smrkoveho dreva a povlecenim z Ikea, ktere ladilo k jejich na svetel zeleno vymalovanym zdim v mileneckem doskocisti. Pri prichodu do kuchyne Radim nevedel jestli se ma napit nejdrive neperlive vody, piva anebo slivovice ze skoro temer prazdne lahve, ktera padla minulou noc, jak nemecky vojin v bitve o Berlin. Vodu?, rekl si, tak tu urcite ne, ta je prece vsude kolem, pivo?, tak to taky ne, je teple a to by mohl byt poradny grganec. Asi vypiju ten zbytek te slivky a lahev pouziju potom na to, abych ji hodil do MORE se vzkazem o pomoc. Tak posledni zbytek slivky v lahvi, louskl jak veverka orisek. Bottle was empty!!! A jemu se opet na malou chvili zatocila hlava, zvedl se tlak, ktery rozproudila slivka z letosni bajecne urody, ktere bylo opravdu MORE.



radim 20.2.2007.21:14
MORE. Jeho myslenky, dojmy a pocity zacinaly gradovat. Voda sladka nebo slana? Jsou tam zraloci nebo jen mrtvi lide, kteri neprezili? K cemu mi bude auto, potrebuji lod, ale kde sehnat lod, lodicku, clun? Tolik otazek se honilo staremu morskemu vlkovi hlavou. Klid, rekl si a nevedel co vlastne delat.Dulezite bylo, ze jeho dum byl na suchu, takovy dum u MORE. Najednou si zacal v deliriu rikat, ze to nevypada, az tak spatne. Podival se ze vsech oken jeho domu a videl ty ruzne pohledy. Vesel i do posledniho pokoje kde odpocival jeho verny pritel pes, Barca. Najednou si vzpomel, ze ma doma i rybicky a vodni zelvy a budou mozna rady, ze je pusti do MORE. Vzpomel si i na to, ze ma svou namornickou uniformu ve skrini v koMORE.



jan 20.2.2007.21:35
Milan a Stáňa (ti na rozhledně) už byli dost zoufalí a adrenalin, nebo to byl hlad, je dohnal alespoň k pokusu. Milan se svlékl a slezl dolů až k hladině. "Kdyžtak se hned vrať!" volala na něj shora Stáňa a v rukou svírala jeho mikinu. Zamával a zkusil teplotu nohou, no čekal to horší, plácnul sebou do vody a plaval od rozhledny. Fakt to celkem šlo...už aby byl zpátky...uf



radim 20.2.2007.21:58
Radima uz zacaly opoustet promile v jeho krvi B rh+ a zacal myslet tak, jak ho to ucili na lodich, co delat kdyz se stane nejaka vazna situace, ale takovou situaci jaka nastala nyni, na tu pripravit opravdu neslo. Vesel z jeho domu a premyslel, kdo by mohl mi v okoli nejake plavidlo. Dlouha chvile premysleni to byla,......az najednou, cink. Vzdyt mel v garazi svuj poklad, na ktery prisla ta prava chvile. Spasa v tu nej...dobu. Sel nejistym krokem ke garazi a po ceste si vsimal okoli kolem nej. Ve vode plavalo a pohupovalo se mnoho veci a take dost lidi, kteri uz byli po smrti. Delal, ze to nevidi, ale to opravdu neslo jeho bystrymi oci prehlednout. Vzdyt na pionyrskem tabore ve 3. tride ze vsech nejlepe strilel do terce vzduchovkou a pro jeho druzstvo vymyslel bojovy pokrik "My jsme bystri sokoli, oci nam to dovoli", ale to taky ruzne vymyslel hesla typu" Val to do me, at je po me", "Jeste mukni a mas ju v sukni", " tahnes se jako smrad z flasky" atd. Konecne dosel k cili, ke garazi. Zmackl dalkove ovladani od vrat a vrata se pomalu zacala rozjizdet smerem nahoru. Paprsky slunce pomalu zacaly dosahovat na jeho poklad, ktery cekal na svou chvili. A zatim kousek od rozhledny se pomalu k vode priblizoval Lukas, ktery v tu chvili jeste nevedel co se stane. Nevedel to ani Radim, nevite to ani Vy. Vi to pouze a jen MORE



lukas 21.2.2007.22:06
Oddechoval. Nemyslel na to, že může zmrznout, no, teda spíš na to občas pomyslel, ale aspoň tu nebyly vlny. Nechal si svoje termotriko, teda sice mu nebylo moc platný celý mokrý, ale měl aspoň pocit, že neni úplně nahej, jinak spodky a křehnoucí ruce a nohy, který se derou metr po metru tou studenou vodou v tom široširym šedavym obzoru. Jen ta tečka na obzoru už neni tečka, ale jasně viditelný barák s vývěsním štítem, který je na suchém ostrově, který mohl z výšky připomínat seschlou hrušku, na šířku tak 25, na dýlku tak 40 metrů, těžko poznat z tý skoro rybí perspektivy. Tempo za tempem. Oddechoval. Žádný kochání, jen upjatá myšlenka tam doplavat. Ze začátku plaval rychle, nebo teda víc komíhal rukama a nohama, aby se mu krev trochu rozproudila. Stáňa z rozhledny na něj občas zavolala: "Dobrýýýýý, neníííí z teeeeebeee ještě raaaaampouch?" "Neee..." zalapal a pak už se soustředil jen na střechu blížící se hospody. Nebyla takovej bod zas, už byla blíž. Jaká slast, až tam doplave, dá si něco, cokoli suchýho, sežene nějaký necky nebo cokoli a vrátí se pro Stáňu. Ej, už aby bylo po všem a večer si zas lehli. Tak, ještě 60 metrů. "Dobrýýýýý?" "JJJJJOOOOO...." Ještě 40 metrů, ještě 20...už kop nohou v ponožce o nějakou větev, sakryš, ať tam nejsou pod vodou křáky, ještě kousek, už se moh postavit, bláto, kamínky, asi je na cestě co vedla za sucha k hospodě, tak už se brodí, cáká, dejchá, zmrzlej, už vylejzá, zasakruje si, tře si ramena, nohy, hejbe se, "Uaaa...aaaa...uuuuuchhhhhh...to je zima..." Už přikrčeně cupitá a pak zas bere větší krok a voda z něj kape, už si to rázuje k dveřím hostince, už se těší, jak tam bude vytopíno, dá se rychle do pucu, vezme tam od hostinskýho nějaký hadry a vymyslí, jak se Stáňou, jesi necky nebo by musela plavat. Otáčí se k rozhledně...jak je malá, ej, tak to zvlád, supr, uspokojení, mává na Stáňu "EEEEjjj, suuuuuuuuuu tááááááááádyyyyyyyyyyy, chviiiiiiiiilkůůůůů, deeeeset miiinut, něěěěécooo seeeéžeeenu, mááám tam suuuuuuušeeeenkyyyyy, si veeem dyžtaaaak..." Stáňa volá "Jóóóóó, dóóóójeď, doooopluj, čéééékáááám miiiilááááčkůůůů..." Tak dem na to!



jan 21.2.2007.23:42
Seděl jsem v hospodě s Leošem, dobrým kamarádem. Zakouřili jsme si jeho trávu a zatímco on pil pivo a já z opatrnosti jen čaj, bavili jsme se o umění a závislosti obecného pojmu "krása" na existenci subjektu. Najednou zhaslo světlo, jen Leošova cigareta svítila do tmy. Lidi rozsvěceli zapalovače a hostinská přinesla za chvíli svíčky. Za chvíli přestaly fungovat mobily a někdo řekl, že už je to tady. "Hovno." usmál se Leoš a jeho holohlavý úsměv ve svitu svíčky mě uklidnil. Leoš je fajn kluk. I na jeho osobité drsné fóry s anální tématikou jsem si zvyknul. Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vpadl mokrej chlap.



jan 22.2.2007.00:34
Otočil jsem se na židli, abych se podíval, co se to v šeru u dveří děje. Najednou jsem ucítil, jakby se mi po zádech rozprsklo něco teplého. Úlekem jsem vyskočil a vidím, že to byla Leošova šavle a má z toho docela srandu. "Co to kurva je..?" nechápu, zvedám se od stolu a pomalu se šourám k východu. Minu mokrýho chlapíka, kterej vykládá, že támhle na rozhledně je jeho přítelkyně a čeká na pomoc. Mám dojem, že bude asi ještě zkouřenější než jsem já. Na čerstvým vzduchu se moje zmatení o moc nelepší. Všude kolem je voda. Alespoň se opláchnu od Leoškova špatného vtipu. Vzpomínám si, jak jsem mu jednou na noční dal heslo do multiautorského románu, který jsme psali na internetu a on si udělal dobrý den a pod mým jménem zapsal do veřejného prostoru typickou ukázku svého ostrovtipu. Nebyl jsem tedy nijak překvapenej, očistil si záda od jeho zvratků a pomalu jsem začal chápat, že s tou vodou kolem je to trochu vážnější než že by šlo o můj subjektivní vjem pod vlivem THC. Ze vzdálené rozhledny ke mě doléhalo dívčí volání. Nerozuměl jsem.



lukas 23.2.2007.13:02
"Tak coooooooooooooo-------______??? Šlo to slyšet tak slabě. Holka na rozhledně, masa vody, lidi z masa a kostí, sezení v ordinaci, sezení u piva a čaje....sakra, to se nedá. Milan vyběh ven a teď tam stáli oba. Jeden říká: "Ty krávo, tak to je v prdeli..." A ten druhej volá:"Vyyyyyyydrrrrrrrrrrrrrržž...___! "Hele, co to je, todle? Si někdo dělá prdel nebo co?" U okraje vody si Jan oplách mikinu, v triku byla zima. Milan vysvětluje: "Prostě stojíme tamhle na rozhledně, vzdycháme po minulosti a snažíme se nějak navazovat, ale tak i tak to vypadalo na klasickou odpolední vycházku do blízkého okolí, kdy se nakonec stejně nějak rafnem a pak budem uraženě mlčet...Nějak jsem si představoval, jak by bylo, kdyby bylo všecko jinak a takovy pičovinky...a potom vlna nebo něco takovýho, bylo to rychlý, miliardy tun vody na miliardy tun suti a strusky a je to tady, šecko je jinak a teď co s tim, kua... " ¨Jan kouká, mlčí, navíc je konec února, takže dvakrát tak netypický, vypadá to tu jak ve Finsku... Milan je pořád mokrej..."Donesu ti něco suchýho..." Vrátí se za chvíli s Alešovou mikinou a dekou ze sedačky u stolu. "Ženskou mám támhle, jak ji sem dostat?" zamává na ni Milan. Z hospody vyjde Aleš a kření se "Tak to je nářez, haha...v poho, cha chá, to jede, ty voe..." Chechtá se, plácne svýho kámoše, pozdraví se s Milanem siláckym pošťouchnutim do ramene...."Zdar chlape, seš posel dobrejch zpráv..." Milan zabalenej v mikině a dece... "Nejsou tu necky nebo něco jinýho, na čem by se dalo plavat? " "Něco seženem" Aleš je zdatnej, hned se ptá kluka za barem, ten de šmejdit na půdu, prej tam má malej nafukovací člun, jeden známej ho tam někdy v červenci nechal pro nějakýho člověka, co si ten krám nevyzved, tak jim to tam od tý doby leží. Během deseti minut jsou všichni zpacifikovaný, bágl na půdě zaprášenej, ale v něm dvojmístnej nafukovák, zdá se v zachovalém stavu... Chvíli nafukuje Aleš, chvíli kluk od baru, chvíli Jan, pak Milan, kterej je už po čaji a bez mokrejch hadrů čilejší... Před hospodou je naráz dost lidí a Stáňa ten mumraj pozoruje z rozhledny. Vidí ty tečky a vidí čárku polonafouknutýho člunu. Sušenky dojedla, eukalypty už jí nechutnaj. Čeká. Najednou tolik času. Moře času...



jan 24.2.2007.00:29
Najednou nad Stáňou počne přelétat hejno asi milionu ptáků, sovy, čápi, vrabci, sýkorky, všechno letí jedním směrem. Po chvíli přelétnou a je klid. Jen mírný vánek mrazí.



lukas 25.2.2007.11:50
"Takhle lítali na sídlišti, kde jsme bydleli. Teda havrani a vrány. Letěj jinam. Kde to je, jinam, to teda nevim. Jestli to vypadá teď všude stejně? A to jsem na tennhle vejlet nechtěla jít. To by byl průser. Aspoň mě přešla naštvanost. Ty Milanovy řeči o tom co by kdyby, sama jsem z toho sentimentální a to nesnášim. Pak většinou mlčí, protože mě ujížděj nervy. Ale to už teď vůbec nemá smysl řešit. Milan je fajn chlap, ale teď se bude muset vohánět. Aspoň už ale neni tak rozmazlenej, však právě poslední dobou aj něco doma udělal a docela mi pomoh... Když teda dupnu. Ale teď když sežene ten člun, tak se vytáhne, šak von to ví... Ach jo, a co mamka s taťkou, ty bydlej na svahu v domku, tak snad jsou taky v pořádku. Ty jo fakt, co teď budem dělat? Vzdychali jsme i předtim, když měla bejt spokojenost přirozenej stav a stejně nám furt něco vadilo. Milana honili v práci, ale za nic by neodešel a já s tim chtěla seknout, tak mi ta voda zas tak neva. Sakryš, snad už sem nějak doplavou, teď už bych neměla sílu tam doplavat..."



jan 7.3.2007.02:30
Stániny ženské úvahy přerušila vlna, která se přelila přes nejspodnější příčky žebříku, který vedl nahoru k ní. Z vlny povstal malý černý tulení chlapík s kůží jako z gumy. Držel se šprušlí a díval se k ní malýma očičkama s hlavou vyvrácenou. Tn řev museli slyšet všichni v okolí dvaceti kilometrů, dívčiny plíce byly pravidelně posilovány zpěvem v podnikovém souboru a ranním během.



lukas 10.3.2007.22:57
"Zařvala Stáňa" Pomyslel si. "Je to v prdeli, už z toho blbne". Z druhého břehu jsou všechno tečky. Nevidí, jak se tam chlapík s kůží z gumy potácivýmí pohyby šourá k šprušlím žebříku a pak nahoru. První, druhá, Stáňa už jen sípe, třetí, čtvrtá, tluče jí srdce až v uších. "Je to v prdeli. Chtěla jsem ho jen rozptýlit, povbudit a tady sem leze ňákej úchyl. Moře vody a divný věci. není čas přemýšlet. Sakra proč jsem ho vůbec pouštěla na druhej břeh, moh tu tvrdnou se mnou a nebyla bych sama. Už mě bolí oči z toho mžourání, jestli tam mají člun nebo co..." A chlapík s kůží jak z gumy plácl svejma tlapičkama o polena rozhledny. Tý malý, dřevěný, rozkymácený a promáčený rozhledničky. Zvedl hlavu a vykulil očka a povytáhnul se a zaviklal se... a plác druhou tlapou a přendal nožku o poslední šprušli...a už byl nahoře. Trochu i on sípal. Stáňa vytřeštěný oči. Buď jí zabije nebo bude škemrat. Otvírá pusu a lapá po vzduchu jak kapr..."Pa...pa...pani...neboute se mje..." Hlas mu čvachtá. "Co chcete?" vyhrkne Stáňa. Jenže co moh chtít? Jeden z těch, kvůli kterejm tu teď byla ta voda, sakryš...



jan 13.3.2007.20:07
"Neboute fe, já váf neuabiju..já uáf jenom chfci...chfci!" očička zářila jak vzteklé kuně.



lukas 13.3.2007.22:09
"Zblbli. Zblbli do jednoho, dlouho se připravovali, vrtali tunely, zkoušeli zavodňování, scházeli se na tajných poradách, seč jim to jejich chápání dovolovalo. Připravovali se na vlnu a teď tu kvičej. Kroutí očičkama a netuší, že bych ho majzla do bezvědomí..." Stáňa byla dopálená k nepříčetnosti a taky jí to řádně zapalovalo. Došlo jí, že vlna nebyla náhoda, že to, že si vyšli s Milanem na výlet nebyla náhoda, že tu zůstala trčet nebyla náhody a nakonec se tu sem sápe tenhle rádobyobojživelník. Musí to vydržet. A on, ten gumák, za to nemůže. Zblbnul tím přemýšlením o vodě. Bylo jich málo a teď se rozlezou. Musí ho držet v šachu. Až jí chmátne na nohu, tak ho zkopne. Snad se sem konečně doplácaj ty nemožný chlapi, už jí serou, už jí všichni nebetyčně serou, hlavně tajten šulda, chudáček, celej v gumový kůži myslí si, že je pán situace. Zatím učinil nesmělý pohyb a zavrčel: "Cou je, mlaudě, nebou se..." Duc, tudle, tu máš, běž se bodnout...Stáňa ho kopla do hlavy, zaúpěl a zkutálel se ze žebříku..."Aúúúúúúúúúúúúúú, to neuni dobfý, zlá je, zbovíme jí tu stjenu, at sue netesuí..." Mektej si co chceš. "kurva Milanéééééééééééééééé, kde stéééééééé, doražtéééééééééééééééé.........." Zbystřili tam všichni do jednoho na druhym břehu. "Serem na pumpičku, todle stačí" Malej dvoučlum, místo pádla prkno, Milan a Jan, oba zasazení v nabobtnalém gumovém patvaru, který se šinul pomalu k rozhledně. Milan křičí: "Co jéééééé, Stááááňóóóó, seš v pořáááááááááádkuuuuuuuu?" a přitom tuší, že v pořádku asi neni....Ještě tak sto metrů, dole na rozhledně se něco hejbe, oba tam civí a vidí jen flek, co připomíná chlapa jak ještěrku, ještě kus, voda je klidná a dobře se v ní prořezává vpřed. Stáňa zakřičí podruhý, Milan s Janem napřahnou svoje prkna, jak ze závodu kanoistů, jedou a pod sebou už pořádný louže, snad to ten gumovej artykl vydrží, zima je, ale dá se to, mraky se trhaj.Ještě 50 metrů, už je všechno vidět, už se ten gumák zvedá, už se sápe znova po první příčce "Já sem houdnej, neboute se, chfci uáf..." a ještě se o něco pokusí a má to spočítaný, každopádně ho potřebujou, kluci zabrali, STáňa zatnula pěsti, ještě 20 metrů, ještě kousek, pádlujou jak indiáni, "No počkej, ty gumo" myslí si Milan, už jen 10 metrů, už na něj řvou "Bacha ty grázle!" ale opatrně ať nezdrhne, už je na žebříku, ale třeští svoje očička na připlouvající duo, heká a lapá po dechu, ztuhne a kluci konečně za ryku a šplouchání přiráží ke břehu, kde ještě před dvěma hodinama byla pěšina a chytají gumáka na šprušlích žebříku "A poď dolů, syčáku..." a Stáňa výská rozčilením i nadšením dohromady a Jan s Milanem drží gumáka za jeho pacičky a Stáňa se po celym tom čase, co se tak vlekl, přesune někam jinam a nebude jen čekat na někoho a na něco, protože to ji rozčilovalo ze všeho nejvíc: Čekat až se někdo vymáčkne a až neco udělá a přitom důvěřovat, že tak je to dobře neměla by se do toho míchat. Slezla z žebříku rozhledny, dala pusu Milanovi, pozdravila Jana a podívala se na gumového tvora a pak na kluky, co ho drželi u žebříku a Jan mu přivazoval ruce k polenu páskem: "Co s ním?"



jan 16.3.2007.18:25
"Yák fo fe mnau?" piští nestvůrka a vzpírá se jak kočka. Z vody kolem člunu vykoukne deset tisíc stejných hlaviček a hlasitě zasyčí, všichni se strašně vyděsí, jen huhulák na poleni se řehtá jak pominutej. Jan instintivně zvedne poleno s obludkou nad hlavu, aby ho všichni viděli a stiskne ho pod krkem: "Nechte nás projet nebo ho zabiju!" Vteřina ticha...



lukas 22.3.2007.19:07
Skřehoťáci jsou všude možně, nic se jim nelíbí a na všechno maji recept. Jak to správně zaplavit ví každej už od malička. Lidi, co dělají velký gesta je moc nepřekvapí, na to se semknou a prolomí i betenovou hráz. Je jich kopa a o jednoho víc nebo míň, na tom jim nesejde. Tohle mohl Jan jen tušit, takže kdyby vyhrožoval sebevíc, se skřehotákama to nehne. A všichni už byli unavený a chtěli si už konečně sednout někde do tepla. Hlavičky gumáků se zavrtěli a zajely jedna po druhé pod hladinu, bylo to jak lavina, až z toho byl větší šplouch. Zůstala nakonec z té šedé hordy nad vodou jen jedna. Jedna velká hlava a pod vodou asi i velký tělo. Šlape pomalu vodu jako všechny tyhle potvory. A tenhle byl velkej šéf už od pohledu:" "Lidui, nefte toho. Je to steuně jedno, je náf milivóny a váf jen hrstka. Nechceum válžit, můvete beut rádfi, ze váf tu necháume. Neublízuíme fám, tak neděleute blbofti. Můfem zatoupit i ten váf ostrůveq, nic nezboude. Jafný?" Janovi došly síly a pustil huhuláka do vody. Kooperace nula, ať si jde každej po svim. "Nechte nám ostrov a zbytek je váš. Nechte nás tam doplout a my se o vás nebudem starat, stejně jako vy o nás. Dohodnuto?" "Jafný, čovíčkové. Nebudem si pfece kvížit plány." Gumový chlapík od rozhledny se zachichotal a plác s sebou do vody. Stačil jen říct: "Steuně si váf najdu, milánko, budeute mouje..." ale víc neřek, velký šéf ho plác po hlavě a ten jen kníknul..."Neboute, nic se fám nestaune, ten je neškoudnej, ale oddanej pánífkovi...Sbouhem človífci nešťaustný..." A tak i šéf zabublal a všude klid. Takže můžou vyplout. Teď už to snad bude lepší. Teda pokud se armády u kořenů podmořského stromu neotočí na druhý bok...



jan 1.4.2007.19:07
Zatímco jeli na gumovém člunu na ostrůvek a do hospody a za chvíli ho skutečně v klidu dosáhli, proběhlo pod nimi naopak krvavé drama. ! "Tof troychku pfehnau njé??" seskupilo se kolem velkého tvora deset tisíc malých. "Se řeklo, že když budete mít šéfa v ohrožení..." "..pak odvedef povounoft na febe. Aue dotknout fe jeho vueuifenftua...." Během vteřiny se na ohromné tělo vrhli ze všech stran a oškubali z kostí veškeré maso. Opodál krvavého mraku, který se ale rychle rozplýval a zjasňoval, se jeden plebejec bavil s tím od rozhledny, který se lišil od ostatních jen malou bílou lysinkou vzadu na hlavě, nepovšimnuté nikým z lidí. "Nebue chybět?" zeptal se král. "Máme dalfí, neobáuejte fe..." "No jen aby..." Zatím padla na kraj tma.



lukas 23.4.2007.21:44
Byla to první noc v tomhle novym uspořádání. Seděli v hospodě a bavili se. Seděli a pili pivo. Všichni si měli co říct, puštěná muzika. Venku se rozlíhal ten hukot a mizel do hluché tmavě modré mlhy, která veškerý hluk pohltila. Ze stromů zbyly pahýly a kmeny začly bobtnat jako by měly vypučet."Tak takhle nějak to mělo vypadat?" než to všechno hodil na hromadu a chtěl zapálit, tak se ještě jednou rozmyslel. Ale nic ho nenapadalo.

jan (23.05.2007 09:36)

"Milane, já už jsem strašně unavená" řekla Stáňa. No jo, ale kam složit hlavu? Pohledy ostatních chlapů sršely ze všech stran kolem.

home