home

pozor deviace

Jméno Heslo

Text

obrázek podporovány jsou formáty: JPG, PNG a GIF
šířka obrázku se automaticky zmenší (zvětší) na: 500 pixelů
maxim. povolená velikost: 300KB
přiložit obrázek? (Zaškrtněte, pokud chcete přilořit obrázek)

úchyl 1 (09.05.2007 11:38)

Jmenuju se Jirka a dneska mě napadlo, že si pod kůži svýho ptáka píchnu injekcí trochu cukru. Mohlo by to zabrat. Moje poslední doktorka mě poté, co jsem se u ní v ordinaci potřetí udělal, když mě vyšetřovala a nemohla tu bolístku najít, poslala rovnou na sexuologii. Ale tam jsem nešel, protože doktor Vosáhlo, což stálo na papíře, co mi nasraná sestra Teplá vytiskla, by mě asi nevzrušil. A já chodim k doktorovi hlavně kvůli tomu. Trocha cukru, to bude dobrá záminka. Přehlásil jsem si dokumentaci k doktorce Švangelový, je mladá a čerstvá, už jsem se na ní byl podívat. Určitě nebude vědět, jak na mně, na starýho úchyla. Chacha. jen aby se mi s tim ptákem něco nestalo. Co bych si pak počal?

heslo (09.05.2007 12:48)

Milí úchylové, heslo je sex pozpátku. Pojďte a pomožte Jirkovi dojít uspokojení!

navod (09.05.2007 18:03)

úchyl 1 (09.05.2007 21:22)

Hledám v lékárničce injekční stříkačku a v tom přichází do pokoje Stáňa, moje spolubydlící, nebo spíš podnájemnice. Je docela milá, ale vůbec nepřipomíná doktorku, ani milou ne. "Jirko?" povídá. "No co je?" "Na co máš tu buchnu?" "Co? Jo tu..no já jsem..si chtěl píchnout cukr do..teda..inzulin. Dneska mi zjistili cukrovku." "No nepovídej. Fakt?" "No jo. Druhej poddtyp." "Aha..to máš teda blbý." "Ale ne, to je v pohodě." "Jdu si mazat perník, dáš si taky?" "Jo jasně.." "??? To můžeš? Na cukrovku?" "Eh..no na ten druhej poddtyp to nevadí..večer můžu perník..." No pak šla teda do kuchyně, málem jsem se do toho zaplet. Pak mě ale potkala s cukrem. Do prdele, začala mi domlouvat, že mám určitě chutě na sladký, ale že to nemůžu...

úchyl 1 (10.05.2007 11:55)

"Ty můj chudáčku hloupej, polož ten cukr, ale hned!" Ani jsem neprotestoval, myslím jen na to, abych měl už konečně nějakej ZÁNĚT!!! "Jak si to vůbec představuješ ty debilku?" překvapila mě. Začíná se podobat mé doktorce z dětství. Raději to zapudím... Vrazí mi facku přes tvář, pěkně to pleskne. "Ježiš, promiň, to jsem nerada..." vypískne Stáňa jako by se probrala z nějaké halucinace a odbíhá do svého pokoje. Ale já ji v tom docela jistě viděl, doktorku Grossmutterovou, vyhlášenou sadistku. Když otevřu dveře jejího pokoje, uvidím Stáňu na posteli jak si ji honí. "Co neklepeš, Jiříčku??" zařve.

grossmuter in her room (12.05.2007 11:45)

úchyl2 (14.05.2007 20:14)

Jmenuji se Stanislava a včera se mi povedl zase pěkný kousek. Ten debílek Jiřánek se snažil zase vymýšlet nějakou novou metodu jak vyzrát na podle jeho názoru omezenou doktorku, samozřejmě všichni - včetně ní víme, jak to on chudák má. Je to náramná psina - sledovat, co zase vymyslí. Včera mi tvrdil cosi o cukrovce a byl hodně průhlednej. Tipuju, že to zase byla jedna z jeho akcí, jenže jsem zase najednou měla svoji MLHU a úplně mě to rozhodilo. Najednou jsem mu vlepila pohlavek a to byl ten STARTÉR, ježiši tohle se muselo řešit začerstva, tak jsem se rychle vytratila, zamkla jsem se v pokoji a spustila kočičí symfonii, jenže Jiřánek najednou stál ve dveřích a mě došlo, že jsem nezamkla. Něco jsem na něj zařvala, ale on tam stál jak tvrdý y a zíral na mě. V jedné ruce držel stříkačku a tu druhou měl v kalhotách, úplně jsem zapomněla co a jak, že vlastně kočičí symfonie už asi nedohraje a že to je vlastně dost trapně přetržený, no fakt blbec. Kdyby aspoň něco, jenže on je tak blbě fixovanej, že mi bylo jasný, že nic. Hodila jsem na sebe aspoň tričko, jenže pak jsem si tak řekla "no a co sakra". Tak jsem po něm skočila, třeba ho zadusím nebo co já vím.

uchyl1 (18.05.2007 00:26)

Stáňa si oblíkla tričko, strašně rychle, pak po mě skočila, zrovna mi ztvrdnul, jakoby byli domluvený. Už od začátku vrněla (celou dobu) jako tygřice, takže jsem samozřejmě ihned ztratil tu injekční stříkačku a vůbec pojem a orientaci. Na nic moc nečekala, byl jsem pod ní a jen čuměl, všechno zařídila sama, strčila si mě do teplíčka a už to jelo... Jen ty její kozičky jsem sledoval, jak poskakujou. Brzy jsem se udělal a sice přímo do ní, tak mě vykopla za dveře, zamkla za sebou a já si píchnul v tý mentální mlze do nohy jehlu. To mě probralo. Otevřela a dala mi pusu. "Dobrou, kámo." houkla.

úchyl2 (22.05.2007 23:07)

Přesně v tu chvíli, co jsem po něm skočila jsem zjistila, že nejspíš tu ruku do kalhot nezastrčil jen tak pro nic za nic, hned jsem využila situace a spustila společenskou hru "kterak trefit hřebík na hlavičku". Než se stačil rozkoukat, tak jsem pro jistotu pustila z hlavy ven všechno, co šlo, takže během pár chvilek mě navštívily kočičí fanfáry, ale jak to bylo uchvátaný, tak to nebylo nic moc. Jenže my ženský to máme ještě trochu jinak, čili jsem si to užívala dál. Samozřejmě to bylo jen pár chvil, protože Jiřánek to na povel neměl a letní bouřka na něj přišla docela hned. Akorát mi to sedlo, protože - co s ním taky dál. Vykopla jsem ho a zamkla se. Tentokrát pořádně. Trochu roztřesená jsem se šla podívat, co to tam po něm zbylo, jenže jsem po dvou krocích zjistila, že bude úplně nutné dojít si na záchod, trochu se tam snažit a pak šup do sprchy. Jiřánek je množstevní odborník. Sehnula jsem se aspoň pro to něco na zemi a zjistila, že to je lupa celá olepená nějakou divnou lepkavou nesmradlavou kapalinou. Neměla jsem odvahu to ochutnat, tak jsem usoudila, že to asi zkoumal místo vpichu a zapatlal to těma sajrajtama, co si leje do stříkaček, debil jeden. Lupu jsem hodila na stolek, šla ke dveřím, odemkla a vylezla z pokoje. Jiřánek se tam povaloval na zemi, moc pěkně nevypadal - samý flek, mastný vlasy a ty jeho nepřirozeně pohublý ručičky... Přišlo mi ho líto, tak jsem mu dala pusu a popřála dobrou noc, třeba se zvedne. Nezvedl. Tak jsem šla konečně do koupelny. Pořádně jsem se umyla a trochu si zablbla se sprchou, pak s lahvičkou od šampónu, pak zase se sprchou a pak už jsem byla tak utahaná, že jsem zůstala ležet v příjemně teplé vodě. Jasně jsem ucítila, že jestli se do půl minuty nezvednu, tak usnu. Nenávidím probuzení se zimou ve tři ráno ve vaně s úplně rozmočeným tělem. Vstala jsem teda, utřela se a vylezla z koupelny. Jak mě Jiřánek uviděl, váhavě vstal ze země a doklátil se na záchod. Podle chůze mi bylo jasný, že to měl taktak. To mi nemůže říct, že potřebuje? Člověk si pak připadá jako despota usurpátor koupelny. Došla jsem k sobě do pokoje, vzala si fén, že si usuším hlavu. Zapnula jsem to a - prásk, ozvala se rána a všechno zhaslo. V tý stejný chvíli mi leknutím upadl fén. Zároveň jsem uslyšela, jak v koupelně někdo ječí. Ach jo, kdy se ten debílek přestane bát tmy? A ječí vůbec strachy?

uchyl1 (23.05.2007 09:44)

Tak Stáňa mě asi úplně zbožňuje. Takovou krásnou pusu. Horko z přílivu jejího upřímného citu mě málem porazilo. Ale jsem přece chlapák, tak to rozdejchám. Jen aby se na mě nechtěla nějak vázat. (Takže žádný velký něžnosti Jiříku.) Je to jen obtloustlá spolubydlící, nic víc... Vyběhla z pokoje a že si dá vanu. Byla tam celou dobu, mezitím jsem hledal lupu, kterou používám jako podložku pod dvířka od mrazáku, když potřebuju vytáhnout zezadu maso. Nakonec jsem ji našel u ní v pokoji, kam se se vplížil, ležela na stole, zasraná od nějaký hmoty, ochutnal jsem to a chutnalo to přesně jak její kunda...no to je teda nátura, takovou velikou lupou..ta taky vezme všechno co jí přijde pod ruku! V mrazáku byl nanuk. Zbušil jsem ho rychle, ale udělalo se mi blbě. Naštěstí Stáňa zrovna vypadla z koupelny, už jsem ji začínal nenávidět... Uff.

úchyl2 (03.06.2007 16:22)

Jekot z koupelny najednou ustal. Ticho mě probralo. Začala jsem šmátrat po pokoji, až jsem nahmátla mobil, stiskla nějaký tlačítko a svítila si na cestu. Vzala jsem za dveře od hajzlu - odemčeno. Ten blbec tam ležel na zemi a tvářil se zoufale. Měl na rukou hnědý fleky (och, doufám že ne od...) a v hajzlu bylo nablito. Kupodivu jen v hajzlu. Pak zhasnul mobil. Rychle jsem hmátla po nějakým tlačítku, ale mobil mi vyklouz z ruky a žbluňknul do mísy mezi zvratky a svítil. Jiřánek se zvednul a telefon z hajzlu vyndal a podal mi ho. Okamžitě jsem se otočila a šla to rozdejchat do předsíně, přičemž Jiřánek za mnou něco volal, asi mu bylo divný, že jsem mu nechala svůj telefon. Rovnou jsem vyskočila k jističům a nahodila to. Zatla jsem zuby a toho blbečka jsem drapsla, svlíkla, nacpala do vany a osprchovala. Pak jsem ho donutila se utřít a dostrkala jsem ho do jeho pokoje (ach bože, ten smrad!) a sklátila ho do postele. Začal po mě natahovat ruce, tak dostal ránu, debil jeden. Pak jsem uklidila na hajzlu a šla spát s přesvědčením, že mobil, z kterýho jsem vyndala baterku a celej ho umyla od těch... fuj... - tak ten mobil, že až vykape, tak bude zase volat. A jestli ráno mi Jiřánek jen drápečkem překříží cestu, tak se fakt už neznám.

úchyl 1 (01.12.2007 03:50)

Ráno jsem se tichounce oblýknul a vypadnul z baráku. Holt někdy je to deziluze. Hledal jsem, kde bych se mohl vychcat. Pak jsem zjistil, že jsem si nevzal klíče. Kurva, zamrdal bych si...

úchyl 2 (07.03.2008 22:01)

Ráno jsem se probrala a zjistila, že jsem ASI v baráku zaplaťpánbu sama. Ještě než jsem procitla úplně, tak jsem se pokusila nacpat si deku onam a bylo to fakt super. Po definitivním probuzení už to ale bylo horší, začala jsem si vzpomínat na včerejšek a veškeré různé chutě byly tytam. Pustila jsem si magič a pokusila se společné prostory uvést do koukatelného stavu. Vzhledem k tomu, že jsem mezitím dělala docela rámus a v pokoji toho pitomce se nic nedělo, tak jsem usoudila, že jsem doma sama a opět jsem se naložila do vany a opět jsem se radši zamkla. Nutno podotknout, že být naše sprcha o něco větší (nebo menší :-), jdu ji vyměnit. Vypadla jsem z bytu a šla se projít k řece.

home